Rozchod Nadera a Simin

Intimní rodinné drama ze současného Iránu, uvnitř kterého se skrývá tragický příběh antických rozměrů. Příběh, ve kterém i detail jako jsou nevynesené odpadky, může sehrát roli v dalším osudu postav. Dokonale konstruovaný příběh připomíná svými narativními postupy, hrou s vodítky a diváckými očekáváními spíše detektivku, než vztahové drama. Režisér pracuje s kompozicí záběru v několika plánech a vytváří tak komplexní obraz světa, což napomáhá celkové autenticitě filmu. Pod tíhou íránské teokracie a tradic se odehrává příběh dvou lidí, kteří se po letech společného života odcizí a těžce k sobě hledají cestu zpátky. Tedy situace, se kterou se lehce ztotožní diváci na celém světě, o čemž možná vypovídá i přes padesát filmových cen, které film posbíral. (14.01.2014)

Óh, to je film z jiného světa. Rozhodně nesouhlasím s oficiálním textem distributora, že tu jde o společenské předsudky a přísný právní systém. Naopak, jednání lidí i zákon (na výrocích soudců jsem neshledal vůbec nic nerozumného či nelogického) se v tomto filmu točí kolem pravdy, která všechny přesahuje. Mnohem lépe to vyjádřil Aidan: "univerzální lidské drama", dobrý komentář též Marigold. Mne film zajímal hlavně jako reálie z Iránu; co chtěl tvůrce filmu hlavně říci, mi ale už tak jasné není. Ale film je to výrazně vyčnívající a kvalitní, především svým prostým realismem s pevným morálním řádem. Trochu se mi zdá divné, že zde vůbec nebyla zachycena modlitba či návštěva mešity. Též nevíme, proč si vlastně Simin zamanula, že musí opustit Irán i za cenu rozbití rodiny, co jí tak vadilo? (23.05.2012)

Oscar pre najlepší zahraničný film je nepochybne v správnych rukách. Irán sa z filmu zdá byť pre našinca prekvapivo civilizovaná krajina, narozdiel od vojnovej zóny v Iraku. Tvorcovia mali v rukách výborný scenár a to je vždy polovica úspechu. Napriek tomu, že film je výlučne konverzačný, nebolo potrebné dej nijako umelo dramatizovať. Herci a situácie, do akých sa dostali to zdramatizovali až-až. Zvedavosť a napätie z toho ako to skončí, svedčí o správnom prístupe a práve takto kvalitné filmy potrebujeme ako alternatívu k väčšine(nie všetkým) filmom made in USA. Záver mnohí označujú za výborný a ja sa musím pridať. Je vážne skvelý. Môj prvý Iránsky film a hneď takáto bomba. Nemám, čo by som vytkol.100%. (23.01.2013)

Veľmi, veľmi, skutočne veľmi silný a ťažký film, ktorý sa neľahko opisuje. Hĺbková sonda doprostred pomerov v súčasnej iránskej spoločnosti, a vlastne z globálneho hľadiska aj celého Blízkeho východu. Ťažko tento film škatuľkovať, najzjavnejšie je to vzťahová, a čiastočne aj konverzačná civilná dráma o tom, čo všetko môže spôsobiť jediný rozchod titulného páru s maloletou dcérou. Reťazec udalostí, do ktorého sa zamotáva čím ďalej, tým väčší počet nezainteresovaných a nechtiac vtiahnutých osôb vyúsťujúci do série žalôb a rozpadu vzťahov v sieti právd, poloprávd a klamstiev, je asi tým najpôsobivejším, čo som za posledné roky videl. Asghar Farhandi má moje obrovské uznanie a rešpekt, a ja si z filmu, i keď sa paradoxne nejedná o nijaký prvoplánový doják, odnášam pomerne veľkú depresiu, a uvažujem o zaradení do obľúbených. 100% (02.02.2014)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)