Rozchod Nadera a Simin

Přiznám se, že nadšení z vlny íránských snímků, která se před pár lety přelila světovými festivaly a přiměla spoustu cinefilů mluvit o íránské kinematografii s bezbřehým uznáním, mi není vlastní a nad několika oceňovanými íránskými kousky jsem spíš krčil rameny, takže k oscarovému Rozchodu jsem přistupoval s opatrnou skepsí. Naštěstí zbytečně. Rozchod je neokázalé psychologické drama, které je na hony vzdálené polopatistické produkci amerického mainstreamu. Vyhýbá se přímočarému aktivismu, ale nenápadně, zato neobyčejně účinně, analyzuje systém prostřednictvím jedné rozpadající se rodiny. V evropském prostředí by se tenhle film mohl připodobnit k zásadním kouskům polské éry morálního neklidu. Chudoba, náboženský radikalismus a ženská otázka, nikoliv masový, ale pod rouškou institucí, konzervativních tradic a všeobecného pokrytectví neustále probublávající pocit frustrace z autoritářského náboženského režimu a kulturní izolace (hrdinka filmu se chystá emigrovat a je kvůli tomu ochotna obětovat své manželství a dokonce riskovat i odluku od své dcery). Malý velký film, který dokáže s chirurgickou přesností zasáhnout na citlivém místě a vyvolat silné emoce. Celkový dojem: 95 %. (06.12.2012)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Jodaeiye Nader az Simin / NADER AND SIMIN, A SEPERATION / Rozchod Nadera a Simin) - Největší problém u mě byl ten, že kvůli jiné projekci jsem musel v půli filmu odejít a o to nejlepší URČITĚ přišel. Ale bohužel když musíš tak musiš... Po roce shlédnuto znova a přesně co jsem psal, o to nejlepší jsem přišel. Strašně atentický, uvěřitelný, citlivý a dojemný příběh a hodnocení zvedám téměř na maximum... - 8. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 1/2 filmu + 7. 6. 2012 - 90% (15.07.2011)

Asghar Farhadi svoje postavy očividně moc nemiluje, když je staví před zcela neřešitelné osudové volby. Je jasné, že ať už se v jednotlivých situacích rozhodnou jakkoliv, vždy někomu ublíží. Hlavní postavy řeší, zda se rozvést, či ne, dcera volí mezi matkou a otcem, vedlejší postavy mezi mateřskou a prací či lhaním a pravdou. Je toho spousta. Od klasické tragédie, která vychází z rozporu mezi dobrem a zlem, se tak přesunujeme k moderní tragédii, v níž spolu bojuje dobro s dobrem, což ale neznamená, že by se síla utrpení zúčastněných postav nějak oslabovala. V podstatě se nám tu opakuje schéma Nolanova Temného rytíře, kde Joker mistrně navozoval situace, v níž musí postava volit, ovšem každé rozhodnutí vede k neúspěchu: když se Batman odmaskuje, Gotham bude bezbranný, ale když se neodmaskuje, Joker každý den někoho zabije a Batman za to bude nepřímo zodpovědný. Když zachrání Batman Denta, zemře Rachel, když Rachel, zemře Dent. Volit musí také Gordon i Dent, a opět v duchu tzv. „no-win situation“, známé ze šachové hantýrky jako „nevýhoda tahu“, což je termín označující pozici, při níž je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout, a nejlepší by bylo prostě nedělat nic. Asghar Farhadi se nám jinými slovy snaží naznačit, že pokud chceme zažít stejné dobrodružství jako postavy z amerických filmů o Batmanovi, nemusíme jezdit do lunaparku nebo Disneylandu, ale stačí si rezervovat letenky do Íránu. Anebo si dát šachy. (28.04.2012)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)

Pááni, nechat si tak u nás každého z fleku ve vazbě za kdejaké nařčení, tak nikdo nejsme věčně doma :-O. Mno, skončila jsem unavená skoro stejně, jako bych se osobně účastnila soudních tahanic a i když nejsem tak naivní, abych beze zbytku zhltla, co mně íránská cenzura naservírovala, trvám na tom, že Simin byla pitomá nána a Nader je svým náboženstvím ochuzen o svatozář, která by nejlépe vystihovala jeho toleranci a respekt k svobodné vůli své ženy ve zřízení, které takovému jednání určitě nefandí. Drama s detektivní zápletkou používá samotný rozchod jen jako spouštěč událostí a i náboženská omezení jsou zmíněna jen okrajově, takže nakonec má hlavní roli morálka - vina, strach z následků, tíha zodpovědnosti, výčitky a záchranné lži - zkrátka podobná myšlení i pochybení v kulturně rozdílných společnostech... a o tom je. (04.05.2013)