Býčí šíje

Režisér Roskam mě dost zklamal snímkem Špinavý prachy, ale protože jsem dobrák od kosti, rozhodl jsem se mu dát druhou šanci, ehm...A nevím, jak moc velkou roli hrál fakt, že si ke svému celovečernímu debutu Býčí šíji napsal sám scénář a místo Hollywoodu se jednalo o belgicko-nizozemskou koprodukci, ale kvalitou byl film (naštěstí) úplně jinde. Pravda, kriminální line je až trošku banální, neokoukané prostředí ji ale dokázalo ozvláštnit. Víc mě však zajímal Jacky (perfektní Schoenaerts). Zpočátku je jen chodící horou svalů napíchanou všemožnými sajrajty, postupně se však publikum dozvídá o oné tragické události, jež ho poznamenala na celý život (u scény s kameny mi bylo fyzicky nepříjemně…aneb jak někdy stačí jen nechat pracovat divákovu fantazii). A ačkoliv se Jacky chová jako rapl (a jeho láska hraničí s posedlostí), člověk ho do jisté míry lituje a je si vědom marnosti jeho počínání (na rozdávání ran je už příliš pozdě). Nevyhnutelný, symbolický (jatka) a smutný konec tak asi byl paradoxně tím nejlepším možným řešením. Za mě slušné 4*. (29.12.2019)

Mlady zacinajuci rejza Michael R. Roskam natocil surovy a temny, ale stale len priemerny film. Film o akejsi "dobytokvej mafii" sa zacina slubne, na rozjazd ma dobre tempo a dialogy, bohuzial ale v druhej polke nastupi scenaristicka bezradnost, zvolni sa tempo a dostatok priestoru bohuzial dostane nuda. To nie je dobre, ale sympaticke na snimke je to, ze sa nesnazi o nejaku celosvetovu slavu, ma dobru reziu a Matthias Schoenaerts /Na Dren 2012/ to dobre ustal. 66 % (12.05.2015)

Debutující režisér si zvolil schéma gangsterky, v níž zdůrazňuje vliv psychologie a probublávající minulosti postav na jejich současné postavení a vnitřní rozpoložení a tím i na celkové zaplétání/rozplétání kriminální zápletky o několika stranách, stojících na různých stranách barikády. Jako debutant tuto vděčnou formulku naplňuje poměrně neotřele a působivě (první setkání je až leoneovsky osudové), flashbacky jsou do celku vřazeny s citem a postavy skutečně mají hloubku (v případě titulní postavy ji lze přičíst na vrub i výtečnému fyzickému herectví Matthiase Schoenaertse). Problémem snímku je, že své postavy nedokáže řádně využít, ani je začlenit do světa zločinu, který je zde nanejvýš plochý. Pokud pak mělo ve výsledku nakonec jít „jen“ o příběh dvou postav a jedné osobní tragédie, doporučoval bych ubrat v postavách a prostředích a jinou formu rozřešení, než onu lacinou paralelu a osudovost v závěru. 7/10 (46. MFF KV - 1.7.11) (10.07.2011)

Je strašná škoda (a mnozí to tu psali), že film nebyl čistě osobní drama, kde by téma hormonální mafie sloužilo spíše kontext než druhá hlavní linka. Takhle je snímek zbytečně rozmělněný, navíc jsou ostatní vedlejší linky (třeba ta o informátorovi) nedotažené. Kdyby se to téma vypustilo a naopak přitlačilo na osobním dramatu hlavního hrdiny, bylo by to na čtyři, ne-li na pět. Na Matthiasovi Schoenaertsi totiž film stojí a s ním i páda, respektive, když to zrovna není o něm, je to nudné, fádní a nenápadité. Jeho, dle mého velice originální, postava je totiž naprosto výtečně koncipovaná, vykreslená a hlavně zahraná (!) Všimnul jsem si herce již v jiných snímcích (Na dřeň, Dánská dívka), ale tady, vesměs na začátku jeho kariéry, podal velice působivý výkon, neřku-li dokonalý. To jak osciluje mezi hrubým vypatlancem a zmučenou duší, jak dokáže vyvolávat divákův soucit, aniž by sklouzl k patetičnosti, jak postavu stmeluje po fyzické i emocionální stránce...zkrátka ukázkové. Co se vizuální formy filmu týče, je velice chladná (zdá se mi, že příhodná pro evropský film), ale řemeslně dobře zvládnutá. Hudba adekvátní. Ačkoliv film celkově nehodnotím jako velmi dobrý, už jen postavou Matthiase Schoenaertse mi utkví v paměti a stojí se na něj podívat. (21.07.2020)

Nalákala mě netradiční zápletka. Gangsteři kšefttující s hormony pro krávy tady ještě nebyli. Ale v tomto ohledu jsem zklamán, protože pokud nepočítám injekce, které čas od času někdo zabodnul nebohému skotu do svalů, tu nebylo nic, co by tento byznys odlišovalo od jiné aktivity s nepovolenými látkami. Notabene celé to "hormonální" podsvětí na mě působilo zmateným dojmem a občas jsem měl problém vyznat se v tom "co, kdo, proč a s kým". O poznání poutavější byla linka hlavního hrdiny s jeho, také netradičními, osobně zdravotními problémy a bylo zajímavé sledovat, jak si s touto rolí herecky neherecky poradil Matthias Schoenaerts. Ale ani on celkové rozpaky nerozehnal. V tomto případě bych se přimlouval za hollywoodský remake pod taktovkou zkušenějšího režiséra, kterým talentovaný Roskam zatím ještě není. 55% (18.01.2015)