Le Nom des gens
The Names of Love
Režie:
Michel LeclercKamera:
Vincent MathiasHrají:
Sara Forestier, Jacques Gamblin, Zinedine Soualem, Nanou Garcia, Jacques Boudet, Antoine Michel, Laura Genovino, Michèle Moretti, Husky Kihal, Carole Franck (více)Obsahy(1)
Bahia Benmahmoudová je mladá extrovertní žena, jež si natolik cení politického nasazení, že je ochotná spát se svými nepřáteli, aby je přesvědčila o své pravdě. To ale představuje dost lidí, vzhledem k tomu, že v podstatě všichni pravičáci jsou její nepřátelé... Většinou se jí to daří. Až do té doby než potká Arthura Martina, nenápadného čtyřicátníka, jehož heslem je nulový risk. Jména jsou ale zrádná a zdání klame.. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (16)
Vidim to tak, že jsem fašista. A tahle vytrvalá levicová agitka, kterou tak krásně vyšperkovala Jospinova účast, mi holt od počátku nebyla souzena. A mrzí mě to, ne že ne. Však pointa filmu (konkrétně poslední dvě věty na kopci a leccos předtím) jako by vložila tři tečky za zcela jiný, alternativní příběh, který se v první i druhé řadě zaobíral vnitřním i vnějším bojem imigrantů (či dětí přistěhovalců) se stereotypy - namísto toho všeho slepého střílení s pojmy jako fašista, pravičák a levičák. Le Nom de Gens si zkrátka vybralo snazší cestu opakování a leda tak nepříjemně hysterického vyvracení/potvrzování oněch stereotypů, což mi teda dvakrát nevonělo. Naopak "židovská debata" u jídla a billboard "Avec ARTHUR MARTIN simplifiez vous la vie" byly vážně super. ()
Zrovna nedávno jsem si říkala, že jsem už dlouho neviděla dobrou komedii, a ejhle... pak jsem narazila na tenhle skvost. I přesto, že je to film už pár let starý, tak v tuto chvíli, v celém tom návalu plytkých laciných rádoby komedií, které z diváka tlačí smích na sílu, tohle byl naprosto fantastický, svěží a neotřelý humor - co pět minut jsem se od srdce zasmála. Oba hlavní herci mě neskutečně bavili a moc se mi k sobě hodili. ()
Nudný ptákolog a excentrická nymfomanka. Kdepak, tak jednoduché to není. On je napůl Žid a má s tím problém, ona napůl Arabka a nemá s tím problém. On to neumí se ženami, ona je průkopnice sexuální politiky. On je upjatý, korektní a zodpovědný, ona neřízená střela, ulítlá ve všech směrech. Rozdílnější pár těžko najdete. Ale nebojte, nijak složité to taky není. Nekonvenční, zábavná, citlivá a bláznivá love a story o toleranci, poznání a přijetí vlastní identity i podivností těch druhých. Hořkosladký film se spoustou zvláštního humoru, cizokrajného půvabu a několika silnými momenty (labuť), který sem tam přestřelí (nahá hrdinka v MHD), aby v příští chvíli zacílil na vaši srdeční komoru. A v každé další scéně překvapí. ()
Takže si to zrekapitulujeme. Černobílé vidění přímo nesnáším, levicové idealisty řadím, co se rozumnosti jejich názorů týče, někde mezi pěti až šestileté děti, a ke slečnině volnému přístupu k mezilidským vztahům chovám hlubokou nedůvěru. A výsledek je, že mě už dlouho žádná romantická komedie takhle nedostala. Protože námět, protože brilantní (a to je hodně slabé slovo) Sara Forestier, protože atmosféra, protože kamera a protože láska se neptá. Jestli to byl záměr režiséra, potom ho prohlásím za génia, který mi umožnil prožít si příběh dvojice a zamilovat se, všem předpokladům navzdory. Sice jenom do filmu, ale i tak. Top 10 za rok 2010. ()
Při tom námětu, kdy ta bláznivá holka spí s kdekým, kdo má jiný politický názor, sice můžu koulet nevěřícně očima, ale tahle lehce potrhlá, francouzská romantická, politická sexy komedie jede v zábavném tempu a ono to fungovalo. Nejvíc tomu asi dělá reklamu sama Sara Forestier (nar. 1986), když tam běhá skoro furt nahá, ale nejen proto to je možná její nejlepší role. ()
Reklama