Velký Gatsby

Baz Luhrmann není nikterak originální ani závratně výjimečný filmař. Jeho spojení s Leonardem DiCapriem ale bůhvíjak a z bůhvíjakých důvodů funguje na jedničku (ne poprvé a snad ne ani naposledy). Občasné parodické – a možná i trochu gay – vyznění zcela přebíjí literárně-friendly vykreslení většiny postav (trochu méně otravnosti, či zcela jiný casting, pro Carrawaye - Maguira by ovšem byl fajn) a především jejich smýšlení a povahy (až na jeden menší laps v závěru, který je ovšem téměř totožný s verzí s Redfordem). Po zbytečně teatrální (avšak vzhledem k době pochopitelné), suché a emocionálně studené verzi se sic klasicky výborným Redfordem, ale o to horší Miou Farrow v roli kostlivce, je nejnovější adaptace opus-románu Francise Scotta Fitzgeralda příjemným letním osvěžením, které není zbytečně vykleštěno a ani dramaturgicky nestrádá vůči nepříliš literárně-friendly době. (15.05.2013)

Zpočátku omamující kýč, potom už jen únavná selanka, pajdající na obě nohy. Jak jde o samoúčelné kamerové fígle a čarování s obrazem, tam si je Luhrmann jistý v kramflecích, ale v prostém smysluplném vyprávění a ve snaze dostat se zúčastněným postavám pod kůži selhává. Zmínil jsem kýč – při všech těch opulentních večírcích si připadáte, jakobyste se dívali na velkého sádrového trpaslíka, ověšeného pestrobarevnými pentlemi a blikajícími žárovičkami. Potom, když má dojít na city, je to jak z plytké povídky v nějakém dívčím časopise – mám na mysli to kolovrátkovité „Má tě ráda, nemá tě ráda, má tě rád, nemá tě rád, odejde s Tebou, neodejde s Tebou…..“. Díky bohu aspoň za dvě věci – chlapáckou postavu Edgertonova Buchanana, jedinou to plnokrevnou postavu celého panoptika a pak za scénu opětovného setkání Gatsbyho a Daisy – jediný moment v celém filmu, kde byly cítit nějaké emoce. Luhrmann už začíná být nějak vyčpělý. (25.05.2013)

Učebnicová klasika literatury Velký Gatsby v novém podání s Leonardem DiCapriem se může chlubit precizní atmosférou, která geniálně vtahuje do prostředí newyorské smetánky 20. let. Divoké večírky, jazz, zálety, byznys, sny, lásky a pády. Soundtrack je lahodný, úžasně doprovází scény, v nichž exceluje Leonardo DiCaprio, ale také ostatní herci a herečky. Zpracování jako takové potěší divácké oko, neboť vše je skvěle zaranžované. K dokonalosti nechybí mnoho. P.S. Po přečtení knihy přihazuji i pátou hvězdu. (09.08.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

Ach jo. Srovnával už někdy někdo Luhrmanna s Cameronem? Oba dva se totiž divákům snaží reprezentativně vysvětlit, proč že to vlastně člověk vynalezl biograf, potažmo tedy obří plasmu, 3D efekty, kvalitní domácí kino a rozlišení 4K. To je všechno moc hezké, ale já k tomu zároveň potřebuji příběh, u kterého dvakrát (!) neusnu - i přesto, že to jako lovestory funguje perfektně. (07.09.2013)