Diktátor

Demokracie je diktatura s lidskou tváří - kdyby si to Saddám a Muammar zavčasu uvědomili, mohli ještě nosit uniformy obsypané metály a mít harém plný Porsche 911.. Slovo nekorektnost se tu skloňuje ve všech pádech, ale já se ptám proč? Diktátor je naopak velmi korektní a to k divákovi, protože politicko-společenskou satirou o kadenci AK-47 žertuje i o věcech, kolem kterých se musí chodit po špičkách, či není záhodno je nahlas vyslovovat. Na druhou stranu, ačkoliv cenzoři v Turkmenistánu a Tádžikistánu řekli Diktátorovi své rezolutní „Aladeen!“, na členství v Rushdieho klubu to pořád ještě není - na to jsou klidné vody mainstreamu příliš bezpečné, ale to ty dobře víš, viď Sacho.. Co ti ovšem neodpustím je to, že si v rámci promo akce zasvinil akademikům červený tepich. Máš ty vůbec ponětí, jak těžko se Kim vysává? (21.05.2012)

Myslela jsem si, že tento film nikdy v životě neuvidím, ale ke zhlédnutí mě přesvědčilo vysoké hodnocení mých oblíbených uživatelů. Ale nic pro mě, tento typ humoru jde úplně mimo mě, vůbec mi to nesedlo. Začalo to dobře, dokonce jsem si říkala, že to snad bude první snesitelný film Cohena, v první půlce jsem se párkrát i zasmála, jenže tu druhou polovinu, už jsem se silně trápila, celé to spadlo k tomu lacinému a nevkusnému humoru. Jako satira film fungovat jistě může, ale upřímně, mně se ve filmu ani nic hledat nechtělo. (12.08.2012)

Pan S. Baron C. je největší žijící Izraelita od smrti Goldy Meierový. Od jejího žertovného vedení Jomkipurské zabijačky se nikdo jiný z macesojedů takovémuto levelu humoru mepřiblížil. Přiznávám upřímně, pro Kadiče, Sadiče i jeho syna, Kusa Udaje, jsem měl vždy jistou slabost. Jejich vizáž i životní eskapády jasně deklarují, jak si arabáč představuje legitimní autoritu. A my blbečci si myslíme, že jim vnutíme nějakou demokracii....Máte-li kladný vztah k romanci, korunované náhodným dotykem dlaní při předporodním fistingu, serou-li vás drzí obézní chlapečci, umíte-li ocenit olympijské hry v podobě, v jaké byly původně zamýšleny, neváhejte, nekorektních úchylů král a pán absurdna vám připravil další lahůdku. (18.05.2012)

Na Diktátora jsem se podíval v dobrém rozpoležení, lehce intoxikován, bez nějakých velkých očekávání, jelikož mě Cohenovy (a jsou to především jeho projekty) předchozí filmy, Borat i Bruno, nechaly povětšinou klidným. Za poslední roky se můj celkový vkus sice lehce posunul, ale Cohenově politicky ultranekorektní hlíně jsem pořád na chuť nepřišel. Poměr vtipů a gagů, které mě upřímně pobavily oproti těm, které mi přišly slabé, nedotažené, hloupé, či vyloženě idiotské až nechutné zůstává pokud si dobře pamatuju přibližně stejný (tj. silně převládají ty druhé) , jako u výše zmíněných filmů. Přes to všechno jsem rád, že jsem Diktátora viděl a doporučil bych ho možná raději, než některé z filmů, které ode mě dostaly hodnocení lepší, ale jsou ze své podstaty zastupitelné. Cohenovy filmy jsou prostě výstřední, ať už se nám to líbí nebo ne, a staly se součástí kulturního zeitgeistu. 50% P.S.: Těm z vás, které rajcují proslovy střihu toho, ve kterém Aladdin vtipně srovnává praktiky diktatury a americké demokracie, doporučuji pořad Real Time with Bill Maher, ve kterém Maher servíruje podobné dobroty čtyřikrát do měsíce v závěru sekce New Rules. (03.12.2013)

„Demokracii nikdy! Wadiyský lid je rád utlačován!" Tohle je neskutečný nářez, na jaký jsem toužebně čekal již nějakou dobu, ale vnitřně jsem byl smířen s tím, že nikdy nepřijde. Aladeen je hrozný sympaťák, olympijský vítěz, fantastický porodník, kvalifikovaný mučitel, nadějný onanista a navíc se nebojí ukázat světu, že naše demokracie se o od té jeho diktatury liší pouze názvem a médii vtloukaným mýtem o dodržování lidských práv. Balím kufry a zítra se stěhuju za zářivou budoucností jeho dvojníka do Wadiye. (08.07.2012)