Diktátor

Tak se mi zdá, že Sacha Baron Cohen úspěch Borata jen tak nenapodobí. S Brünem se mu to nepodařilo a tentokrát se vzdal dokumentární formy, zkusil opravdový film s opravdovým dějem... A ačkoliv to dopadlo lépe, často je to i takové rozporuplné. Spousta situací k popukání, ale také hodně zbytečných (a opakovaných) vtipů v uvozovkách, plus dost ledabyle odbytý závěr, který se podle mě jen naoko tváří, že si z podobných klišé střílí. Tři a půl. (27.07.2014)

Vidím, že tu většinově převládá jiný názor, ale pro mne určitě o třídu lepší než Borat, který se v druhé polovině utopil v humoru zcela těžícím z nechutností a zbytečného balastu.. Tady to kopání do Ameriky funguje po většinu času, nu, dalo by se říct stále, na druhou stranu Cohenovi právě to jde nejlépe, a osobní rovina filmu a takové ty vyplňovačky z normálního života byly asi lepší v Boratovi. Jako satira a pohled z odvrácené strany funkční jako zaokrouhlená nukleární střela. Baron Cohen je opravdu dnes už nevídaný druh, dokáže chytře a přitom vidlácky bodat do stereotypů a hnízd tzv. liberálů, a přitom to vše působí velmi chutně. A sem tam je to dochucováno naprosto geniálními (z řeči hráče) critical hity - například camea mne dostala do kolen, stejně jako pohřeb.. A závěrečný proslov v UN je opravdu jedno z nejlépe podaných odhalení politiky.. I když to bude stejné hodnocení, satira dvakrát nekorektnější a desetkrát zábavnější než Iron Sky.. Ten měl jiné trumfy.. (06.08.2012)

„Demokracii nikdy! Wadiyský lid je rád utlačován!" Tohle je neskutečný nářez, na jaký jsem toužebně čekal již nějakou dobu, ale vnitřně jsem byl smířen s tím, že nikdy nepřijde. Aladeen je hrozný sympaťák, olympijský vítěz, fantastický porodník, kvalifikovaný mučitel, nadějný onanista a navíc se nebojí ukázat světu, že naše demokracie se o od té jeho diktatury liší pouze názvem a médii vtloukaným mýtem o dodržování lidských práv. Balím kufry a zítra se stěhuju za zářivou budoucností jeho dvojníka do Wadiye. (08.07.2012)

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)

I přes vlažné trajlery jsem Cohenovi věřil, že opět potvrdí svůj status nejlepšího komika naší doby, jehož každá komedie je po právu událostí. A taky že jo. Polovinu filmu jsem proslzel smíchy a při vzpomínce na některé scénky (první onanie, zavedení diktatury v alternativním obchůdku, dialog na mostě a samozřejmě proslov o demokracii a diktatuře) a hlášky ("MÁM RÁD VZDĚLANÉ ŽENY. JSOU JAKO OPIČKY NA BRUSLÍCH - JIM TO NIC NEDÁ, ALE NÁS POBAVÍ.") si spolehlivě pobrečím ještě teď. Hustě nasázené, dokonale vybroušené nekorektní fóry nešetří nikoho a nic (ani Tommy Lee Jonese a Harvey Keitela) a kolikrát člověk trne, jak daleko je to za čárou, ale naštěstí je to pořád vtipné. Velký respekt před Edvardem Nortonem za jeho závěrečné cameo. (19.05.2012)