Diktátor

Skoro je chyba, že je tam těm vtipů až moc (a jak je u Cohena zvykem velmi rozdílného druhu a úrovně), takže se člověk zasměje asi jen každému třetímu. Další věc je, že Cohen šije do všech natolik "vyváženě" (ano, je to paradoxní), že trochu zanikne hlavní satirizovaný cíl - což IMHO je nekonzistentní vztah USA k různým diktaturám. Od Cohena jsou navíc všechny vtipy sice nekorektní, ale v podstatě bezpečné - vzdělaný bohatý Žid s hordou právníků za zadkem si dělá legraci ze všech, aniž by mu cokoli hrozilo a aniž by se pro cokoli musel angažovat. V tom se velmi liší od Chaplina, který za války natočil Diktátora a po válce se stal nežádoucí osobou. Ale jinak - jeden z vrcholných komediálních kousků posledních let. Proslov o tom, jak se liší demokracie od diktatury, je geniální. (15.05.2012)

Další perfektní komedie od prasáka Cohena, u které jsem chrochtal po 80% stopáže filmu. Současný problém komedií je v tom, že vůbec nejsou vtipné a pokud se člověk zasměje 2x za film, může bouchat šáňo a s dobrým pocitem se poplácat po ramenou a říct si, jak kvalitně opět prosral dvě hodiny, nalákaný trailerem, který obsahoval vše, co film. "Aladeen motherfucka" ale předvádí pravý opak, množstvím a vtipností svých scének naprosto odbourává diváka, jehož mozek preventivně každou druhou scénu ignoruje, jinak by se z něj stal epileptik. 100% (31.05.2012)

Cohenův humor balancuje na pomezí geniálně trefných fórů a úplné debility. Jeho Aladeen po většinu filmu skvěle paroduje všechny ty šmejdské vůdce, jimiž je tento svět zamořen. Pak ale hodí do placu vtip daleko za hranicí dobrého vkusu, jemuž se snad nemohou smát ani ti nejzastydlejší z puberťáků (malí chlapečci, porod atd.). Ve filmech o Boratovi a Ali-G byl tento poměr hodně vychýlen v prospěch těch lepších fórů, v Brünovi spíš naopak a Aladeen je tak někde mezi. (27.11.2012)

Diktátor je prošpikovaný spoustou gagů, z nichž některé mají šanci stát se legendami, ale většina bohužel tak nějak "zapadne" v ději. Jde o typickou cohenovskou zábavu, která mi sedí, takže se dá říci, že 4 hvězdy jsou takový standard a na Cohena je to vlastně průměr. Ovšem co by za takový průměr někteří jiní dali, že? ;-) (03.03.2013)

Já Sachovi hodně fandím a mnohokrát jsem se upřímně zasmál. Přesto to není absolutní zážitek, jako například z Borata. Celý film se veze na té nejtenčí hranici mezi vtipností a trapností a může za to zejména ohromná jednoduchost všech vtipů. Ty jsou velice přesně zacílené. Zároveň však velmi prosté a nenabízí toho příliš k domýšlení. Jakoby už takové trochu ohrané. Buď je vezmete nebo ne. Celý film je složený z vykonstruovaných scének, jejichž hlavní účel je vyplodit jakože kontroverzní či provokativní vtip. Jsou to situace, názory, hodnoty či vlastnosti, o kterých Sacha ví, že jsou v současnosti nekorektní. Tyhle provokace mě hodně baví. Zároveň je z nich ale cítit už taková vypočítavost. Každý tohle od Cohena očekává a chce se to od něj. Mám pocit, že už nejde tolik o provokaci, jako právě o zavděčení se cílovému publiku. Ale třeba si to jen namlouvám. Co mi chybělo nejvíce, byl onen pseudodokumentární styl Cohenových předešlých filmů. Chyběla mi ta iluze reality. Ta totiž ve spojení s Cohenovými provokacemi povyšovala celou záležitost výše. Jeho provokace totiž vyžadují okamžitou reakci osob, proti kterým je provokace určena. Jinak to nějak není ono a výsledek působí jaksi uměle. Diktátor je tak víceméně obyčejná hraná fiktivní komedie, která je výjimečná tím, že si bere na paškál něco, co si zasluhuje zesměšnit, ale hodně lidí se toho bojí. I Cohen však má své hranice a ví, co si může a nemůže k určitým skupinám dovolit. Například přestože Aladeen pochází očividně z islámského světa, samotný Islám zůstal až na drobné maličkosti zesměšnění ušetřen. (19.05.2012)