Resident Evil: Odveta

3D KINO/// Obsazení 9/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 10/10/// PLUS: především úvodní titulky, které jsou naprosto úžasné, moje oblíbená Bingbing LI alias moje oblíbená Ada Wong, potěší i další postavy a rovněž tak herci jako Kevin Durand, Michelle "hraji ve všech akčních filmech" Rodriguez a Sienna Guillory, efekty, akce, perfektní hudba MÍNUS: je to v zásadě jenom akční výplach u kterého nesmíte moc přemýšlet (nejlépe vůbec) a taky mě to v celkovém kontextu nechalo chladným, prostě akce na jedno zkouknutí, snahu oživit mrtvé postavy nebudu raději komentovat***Celkem 78%***Tuhle sérii mám prostě rád a i když si asi pátý díl tak vysoké hodnocení nezaslouží (přinejmenším za scénář), přesto si nemohu pomoct. Jen jsem vypnul mozek, uvolnil se a kochal se krásnými záběry a hodně zajímavým hudebním motivem./// PS: V současné době vyšla hra s pořadovým číslem 6, bude se ho snažit i filmová série dohnat a přijde se šestým filmem? Pokud bych do toho počítal i animované filmy, tak už ta filmová série tu herní překonala. (08.11.2012)

Už třetí díl série měl nakročeno k absolutnímu odvazu stran žánrových poloh, klišé a schémat, ale až "Odveta" ukazuje Paula W.S. Andersona v nejlepším světle jako nedoceněného génia brakové podívané a videoherních vyprávění. Genialita Andersonových snímků spočívá v bezešvém mixu béčkové přímočarosti, fanboyovských referencí a sebereflexivní nadsázky, který ovšem nepomrkává spiklenecky po úzké skupince znalých diváků, ale naopak cílí na maximálně široké publikum. Výsledkem je zcela nevázaný sled atrakcí, který ve své osvobozené nespojitosti a pestrosti motivů dosahuje až úrovně filmových koláží typu "Koyaanisqatsi". Ostatně stejně jako Reggiovy dokumentární eseje také Andersonovy snímky jsou kamerově dokonale vycizelované a představují řetězec vágně propojených moneyshotů. "Resident Evil: Odveta" navíc překonává Andersonovy dosavadní mistrovské videoherní počiny "Rallye smrti" a "DOA: Na život a na smrt", které produkoval. Videoherní v tomto případě neodkazuje na původ námětu, ale na způsob vyprávění. Zatímco jiní tvůrci (včetně fušera Uwe Bolla, s nímž bývá Anderson zcela neadekvátně srovnáván) podřizují videoherní světy tradičním narativním zákonitostem kinematografie, Anderson (podobně jako např. duo Neveldine/Taylor či famózní filmový "Silent Hill") přejímá pro film videoherní naraci. "Resident Evil: Odveta" tak uhrane důmyslně přímočarou premisou o testovacím komplexu společnosti Umbrella, který umožňuje postavám doslova procházet levely stylizovanými dle světových metropolí. Zdejší způsob vršení atrakcí a střídání ikonických prostředí neodbytně vyvolává dojem, že tvůrci scénáře hráli "Call of Duty: Modern Warfare II", kde hráč skáče do těl rozličných hrdinů, kteří se pohybují v odlišných prostředích (mimo jiné též Moskvě, Washingtonu, na americkém předměstí i na základně za polárním kruhem. Rudá královna, centrální počítač ovládající celý testovací komplex pak připomíná videoherního "režiséra" z her Left 4 Dead, když v souvislosti s konkrétním postupem hrdinů jejími levely jim aktivně do cesty spawnuje konkrétní protivníky. Vedle toho představuje "Resident Evil: Odveta" až grandiózně sebereflexivní dílko, které se vyžívá ve schématech i vlastní lacinosti a směřuje až do vod požitkářského campu. Tvůrci žánrová klišé neobcházejí, ale procházejí skrz ně na druhou stranu do paralelní dimenze, kde každé klišé nabývá podobu své absurdní mocniny. Od konce letošního Festivalu otrlého diváka nebyl v kinech tak zábavný film k vidění. (22.09.2012)

Páté porcování zombie mutantů rozdělilo diváky na dva tábory a mě. První skupina tráví bezesné noci se smrtí v očích a joystickem v ruce místo toho, aby dělali něco užitečného, třeba se učili do školy nebo si zkusili po Herym Potratovi a Tvajlajtech přečíst nějakou opravdovou knihu. Tito nesmiřitelní bojovníci s T-virem však nenaleznou klid, dokud bude jejich monitor brázdit byť jediný nemrtvý zmrd! Jde přece o záchranu světa, no ne?!! A tak při neinteraktivní vizualizaci jen chytli do ruky to nejbližší, co připomíná onu teplou páku, která jim přináší tolik potěšení, případně začaly freneticky jezdit prstem po touchpadu, a vrcholí v nadšených ohlasech, jak to bylo skoro úplně jako "doopravdy". Druhá skupina tráví bezesné noci studiem existenciálních filosofů, encyklopedií a slovníků cizích slov a jedinou hru, kterou v životě zkusili byl IQ test, jenž jim náhodou vyběhl na internetách jako spam, když se pokoušeli objednat reedici Schoppenhauera. Hrami obvykle pohrdají, ale tohle byla vážně výzva. Nedoklikali ho sice do konce, protože se jim urputnou snahou někde v polovině zamlžily jejich čtyři dioptrie a výsledkem bylo "Geniálně přebujelé ego". Pohrdlivě nad tím mávli rukou, nějaká plechová bedna přece není směroplatná, když chodí denně na oběd do menzy, kde si s ostatními ufony vzájemně tolik pochlebují nad brokolicovým salátem! Tahle skupina jen dala ostentativně najevo své pseudopohrdání, zarazila si to pravítko do prdele hlouběji a pustila si na spravení vkusu Turínského koně. No, a pak jsem tu já. Má herní kariéra skončila někde ve vrcholné éře Halflajfu, protože pak jsem neprozřetelně naštěkal jedné paní do boudy, a od té doby, kdykoliv mě začne svrbět prst a mám chuť vraždit nějaké ty zmutované mutanty, kteří by jinak mohli prolézt obrazovkou do obýváku a rozpoutat apokalypsu, ozve se mi za zády: "Jééé, tati, ty máš novou hru, pusť mě k tomu!". A tak jedinou podobnou kratochvíli mohu už zažít pouze v okamžiku, kdy si nenápadně strčím do kapsy mobil s Tetrisy a zavřu se na hajzl. Ani to však nemá dlouhého trvání, protože děti hodně pijí. Já tedy viděl vizuálně kulantní, neškodnou pičovinu s pár opravdu vynikajícími momenty (obří bubáci s kladivy), která mě sice kdovíjak nenadchla, nicméně ani jsem nepošel nudou při čekání, kdy už ta neherecká pizda Natálka přestane skákat na jedné noze a konečně někoho zabije. Upřímně, mám chuť jednu hvězdu zastrčit, protože je Mila hnusná jako cigánské hračky a za normálních okolností bych ho raději vrazil do rozkošně rozšklebeného chřtánu nějaké té ňuňavé zombie, avšak pro zachování vysokého standardu své subjektivní objektivity to neudělám, abych i nadále zůstal tím seriózním a erudovaným filmovým kritikem. (02.01.2013)

Zhlédnuto v (3D) kině v originále. Milla se už popáté vrací k nakopávání mrtvých zadků. A s ní se vrací prakticky všichni, kteří měli co dočinění s některým z předešlých dílů. Resident Evil: Retribution není vůbec špatný film - především začátek, jak už je zde několikrát zmíněno ostatními, je takřka geniální. Pak sice následuje trochu WTF moment, který vlastně definuje tento díl (nebudu spoilerovat, ti co film viděli, vědí, co mám na mysli) ale když to přijmete, tak vás čeká slušná zábava. Přišlo mi, že tento díl se více přiblížil hrám, hlavně ty hrátky s kamerou (postava si myslí, že je v bezpečí, podívá se nahoru a najednou je tam monstrum) byly stejně jako ve hře, když se změní kamera, tak zjistíte, že tam něco je. 3D bylo fajn, obraz byl čistý a sem tam na vás něco vyletělo z plátna, takže taky spokojenost. Je škoda, že v momentě, kdy film začne být opravdu zajímavý, to utnou (a to po čtyřce jsem si myslel, že otevřenější konec snad už nemůže být, ale přijde pětka a my zjistíme, že může). Zkrátka a dobře - pokud jste viděli všechny předchozí díly a užili jste si i přesto, že víte, že to nejsou žádné klenoty, tak by se vám i tento díl mohl líbit. V opačném případě tento film ignorujte. 80 %. P. S. Bingbing Li je nejvíc hustěkrutopřísné jméno, které jsem za posledních pár let slyšel. (07.10.2012)

Tak tady máme další pResident Evil. A popravdě, už to není ani vtipný. Zakrapatská Míla v latexu, figury zamřelé v předchozích dílech a scénář z pera retardovaného fanouška této herní série tenhle klenot určitě do červených čísel nedostanou. Přijde vám normální scénář typu: Level Předměstí, smrt. Level Lab, resurekce. Level Tokyo, procitnutí a bla, bla, bla, následují další a další levely až po Level Ledovec, kde.....No, dejte si to sami. Ty dvě hvězdy berte jako úlitbu Umbrelle. (10.12.2012)