Pohádky noci

Černé obrysy postav na barevném pozadí působí jednoduše, ale elegantně. Líbily se mi pohádkové příběhy, odehrávající se v různých dobách a prostředích. Některé z nich mají klasický průběh a zápletku, tak jak je známe z pohádek našeho dětství, jiné sázejí více na originalitu a i při tom kratičkém prostoru, který se každému z nich dostává, překvapí náhlým zvratem, vtipnou nadsázkou či atmosférou tajemna.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Michel Ocelot se zřejmě rozhodl bojovat proti čím dál zaměnitelnější animaci a zvolil báječně stylizovanou stínohru. Šestice krátkých pohádek vždycky skončí dřív, než by se u nich divák stačil začít nudit. Dobrá připomínka faktu, že roztahování jednoduchých pohádek na celovečerní stopáž se většinou spíš nepovede. Dalšími bonusy jsou hravost a nadsázka. Výborné! (03.01.2015)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Les contes de la nuit / TALES OF THE NIGHT / Pohádky noci) - Při první povídce uchvácen, při druhé okouzlen, u třetí omámen, ve čtvrté ohromen, u páté nadšen a u šesté jsem koukal na hodinky kdy už bude konec... Bylo to skvělé, to ano, ale po hodině příběhů to už člověka začínalo trošku nebavit. Taková na vnímání "těžká" až "náročná" animace s možná dosti uspěchanými povídkami. Myslím že čtyři malinko delší a propracovanější příběhy by byly lepší nežli těchto šest uspěchaných čtvrthodinek... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 85% (15.07.2011)

Pohádky pěkné a barevnost fantastická, možná až houbičková. Černé siluetové zpracování je hodně podobné tradičnímu kambodžskému zpracování loutkových divadel, takže je asi pravděpodobné že se tam inspirovali .... a jako kolonizátoři vlastně na to mají právo. Co se týká délky: nemělo být konceptem pásmo několika pohádek, tedy než to slepili do jednoho dloouuuhééééého celovečeráku? Doporučuji dávkovat po kouscích:) (14.12.2015)

Animace, která mě osobně nenadchla a na výstavu obrázků z filmu bych si asi nezašla. Na druhou stranu jsem byla nadšená její neotřelostí, originalitou, tím, jak se autoři piplali s detaily, bavily mě i černé postavičky před pozadím jiskřícím barvami a bláznivé výtvarné kreace s přítomnými zvířaty. Také s příběhem si Michel Ocelot definitivně dost vyhrál, skupinka amatérských herců se každý večer baví pohádkami, nadšeně se vžívají do rolí princezen, statečných mladíků, krutých sester, kouzelných víl i strašlivých příšer, vymýšlejí vlasové kreace, kostýmy a nadšeně vstupují do různých období historie. Krátké příběhy, infantilní postavičky a morální poentu najdeme v každém z příběhů, které jsou milým zpříjemněním karlovarského i jiného podobně hektického dne mladších i starších diváků. Jen by jim mnohem více svědčilo rozdělení do šestidílného seriálu. (05.07.2011)