Pohádky noci

Michel Ocelot se zřejmě rozhodl bojovat proti čím dál zaměnitelnější animaci a zvolil báječně stylizovanou stínohru. Šestice krátkých pohádek vždycky skončí dřív, než by se u nich divák stačil začít nudit. Dobrá připomínka faktu, že roztahování jednoduchých pohádek na celovečerní stopáž se většinou spíš nepovede. Dalšími bonusy jsou hravost a nadsázka. Výborné! (03.01.2015)

Pohádky noci jsou osvěžující změnou po všech těch pixarovských a jiných 3D příšerkách, ale samotná animace siluet nemůže zachránit občas unavené tempo jednotlivých příběhů.Ty nejsou kvalitou na stejné úrovni a především první a poslední příběh doslova nudí. Poslední zachraňuje animace, ale délka ubíjí, první je zase příliš rychlým a "kouskovitým", osekaným příběhem. Co bych označila za doopravdy okouzlující (kromě barev a animace celkově) je ztvárnění zvířátek. Dikobraz, havran a sova donutí každého minimálně k úsměvu. Druhý klasický pohádkový příběh o překonání překážek na cestě k získání princezny je jednoznačným vítězem. Typická pohádka v moderním hávu - škoda, že takové nebyly všechny. (05.07.2011)

Dost dobře nechápu, proč když už je tu pár (zajímavých) pohádek pospojovaných do rámce (nudného), když vypadají všechny jednotlivé pohádkové povídky úplně, ale úplně stejně?! Jasně, vypadá to dobře, v některých povídkách dokonce hodně dobře, ale tohle si zasloužilo něco víc, každá pohádka by měla být výtvarně MNOHEM osobitější, tohle vypadá všude úplně stejně, jenom mají postavy ve stínohrách jiné okraje (aneb jiné účesy a oděvy) a na pár místech se zjeví specifická věc pro oblast, kde se pohádka odehrává - Tibet - sem tam hora, nějaké svitkokresby, afrika - trochu víc žlutý v pozadí, což měla bejt nejspíš savana, karibik - duhový barvy v sídle krále říše mrtvých... Proč má do háje král říše mrtvých vymalováno duhovejma proužkama?! Neměl by spíš mít místo toho na stěnách nacákanou krev tisíců svých posluhů przněných po staletí svýma zvrhlýma slouhama-démonama? ... Bohužel je rámec dost nudný a postupem času mě začal solidně štvát, až mírně nasírat. Jednotlivých pohádko-povídek je až moc, proto například ta poslední poslední působí blbě jako učitelka kurzu výroby psích oblečků vyprávějící o schématu renesanční architektury v Benátkách, přitom by jinak asi byla nejlepší. Promarněná šance a ve výsledku sice dobře vypadající, ale pořád nudná záležitost. (06.05.2014)

Pohádky, jež člověka dostanou nejen svou vizuální stránkou, ale i hlubokým nadčasovým poselstvím. Osobně mě nejvíce zasáhla ta z Tibetu. Když k tomu pak máte i pár vysvětlivek od samotného autora, který má radost z každého položeného dotazu a o svém filmu vypráví jak o vypiplaném dítku, celkový dojem je o to silnější. Velký dík organizátorům letošního Anifestu za tento bezprostřední filmový zážitek. (29.04.2012)

Francouzská stínohra rozdělená do několika různorodých kapitol, které i přes svou minimalistickou podobu baví, dojímají a okouzlují svým prostředním v jakém se odehrávají. Příjemné pohádky na dobrou noc, které by mohly směle konkurovat animáku The Secret of Kells. Dvourozměrná animace není mrtvá, jen v dnešní době slouží k mnohem zajímavějším a experimentálnějším projektům. (05.07.2011)