Štyridsaťštyri

„Vojna vypukla!“ (sama od sebe) Hlavní hrdina to alespoň bojkotuje: střílí jen do vzduchu, nevybuchlé granáty hodí místo na „nepřítele“ vtipně do křoví. Vzbouřenci proti státní moci jsou někdy tak fajn, že se o nich dokonce natočí i oslavný velkofilm. A nejen to. Musí to být ale pouze ti správní pokrokoví rebelové, kteří vzbouření dostanou za úkol. Vše je dopředu domluveno, řádně zdokumentováno v médiích, následně umělecky zpracováno literárně i filmově, zakotveno v osnovách a vtloukáno do makovic. Symbolické číslo 44, protože: Jan 8:44 (Jste z otce ďábla a žádosti svého otce budete plnit.) Člověk, který si dnes dovolí neposlouchat papaláše, je těžce šikanován. Symbolika: 1:20:53 – tři šestky jak z učebnice. (18.10.2021)

[3,5*]     "No, ako by som ti to... Vieš, dva roky som nebol doma, teraz sa mi narodil syn."     Pri doháňaní svojich restov na poli špičkových slovenských filmov som narazil aj na toto výborné dielo významného slovenského režiséra Paľa Bielika, špecialistu na historické drámy. Táto historická dráma vychádza z reálnych historických udalostí (kruté potlačenie vzbury 71. trenčianskeho pešieho pluku v Kragujevaci) a okrem toho, že má svoju informačnú hodnotu, je i výborne spracovaná z dramatickej stránky (napomáhajú tomu i vo všeobecnosti výborné herecké výkony). Snímka veľmi účinne sprostredkuje divákovi hrôzy vojny (slušnú úroveň majú i scény priamo z vojnového frontu) a jej dosah na utrpenie bežných ľudí. Podčiarkuje pritom nezmyselnosť celého toho vojnového besnenia a vzájomného vraždenia sa, najmä keď sa to všetko deje v mene akéhosi cisára, ktorý môže byť tým ľuďom totálne ukradnutý. Tu ako 45. komentár (nuž, škoda, bola to tesnotka).     "Po tejto vojne nebude viac vojny. Ľudia zmúdrejú." (25.11.2023)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském. (12.11.2023)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)

Film zalozeny na vybornem nametu a scenari, podporeny vybornou hudbou Milana Novaka. Zrucna je i rezie Pala Bielika, ktereho bezesporu povazuji za jednu z nejvyraznejsich postav slovenske kinematografie. Film ma ale nekolik hluchych pasazi u kterych jsem se malinko zacinal nudit. Slusne vykreslene jednotlive postavy. (10.08.2012)