Štyridsaťštyri

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském. (12.11.2023)

"Glavy hore, junáci"...kričia Srbi v mestečku Kragujevac. Štyridsaťštyri odsúdených kráča pomaly, v smutnej atmosfére a niet sa čo čudovať, pretože popravčia čata už čaká...Veľmi kvalitný film z obdobia 1.svetovej vojny, kde sa P. Bielik ako režisér nestratil ani v bojových scénach. V prvom rade ide o súboj charakterov, silnej témy a na tom sa dá vždy stavať. Vzniklo dielo, na ktoré môžme byť hrdí, ktoré trúfam si povedať, dnešná slovenská kinematigrafia nedokáže prekonať a ako námet celosvetovo zrozumiteľný, by bol vhodný remaku. Svojím protivojnovým posolstvom veľmi pripomína slávne Kubrickove Cesty slávy. Bolo by zaujímavé sledovať ako by si s tým hollywood poradil. Vyčítať mu možno iba príliš poetický úvod z až príliš ľúbeznou slovenčinou, ktorá mi trošku kazí výsledný dojem. Je to ale iba malý nedostatok, ktorý si v priebehu filmu množstvo postáv vykompenzuje nadávkami na všemožný spôsob (jebem ti!, hovädo!,hovädo!,hovädo!...). Trochu zamrzí, že Bielik už nešiel do detailov okolo popravy, ale pri čítaní knihy o tejto udalosti mi behá mráz po chrbte. Jeden z popravených napríklad tesne pred smrťou vykríkol: "Za nami idú bratia Srbi a tí nás pomstia!" Vzhľadom na rok výroby môžme vtedajšej generácii tvorcov iba závidieť a pre dnešných, môžu byť stále vzorom. Prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť...,prvý, druhý, tretí vystúpiť.....100%. (01.10.2009)

Paľo Bielik je nejtalentovanějším slovenským režisérem hraného filmu v poválečném Československu. V jeho filmech se objevují silné nacionální motivy, dá se říct, že zrcadlí jeho národní hrdost. Právě toto jeho přesvědčení dodává jeho dílu punc poctivosti. Nezapře Plickovu školu, osobně se domnívám, že pokukoval hodně po ruské kinematografii, odkud převzal ducha hrdinství, silnou dramatizaci až patetičnost. Na celkovém vyznění to ale spíše přidává nežli ubírá. Příběh se rozebírá pomaleji, aby v druhé půli nabral na tempu. Pokud mě paměť neklame, jde o první slovenský film zasazený do první světové války. (29.11.2016)

[3,5*]     "No, ako by som ti to... Vieš, dva roky som nebol doma, teraz sa mi narodil syn."     Pri doháňaní svojich restov na poli špičkových slovenských filmov som narazil aj na toto výborné dielo významného slovenského režiséra Paľa Bielika, špecialistu na historické drámy. Táto historická dráma vychádza z reálnych historických udalostí (kruté potlačenie vzbury 71. trenčianskeho pešieho pluku v Kragujevaci) a okrem toho, že má svoju informačnú hodnotu, je i výborne spracovaná z dramatickej stránky (napomáhajú tomu i vo všeobecnosti výborné herecké výkony). Snímka veľmi účinne sprostredkuje divákovi hrôzy vojny (slušnú úroveň majú i scény priamo z vojnového frontu) a jej dosah na utrpenie bežných ľudí. Podčiarkuje pritom nezmyselnosť celého toho vojnového besnenia a vzájomného vraždenia sa, najmä keď sa to všetko deje v mene akéhosi cisára, ktorý môže byť tým ľuďom totálne ukradnutý. Tu ako 45. komentár (nuž, škoda, bola to tesnotka).     "Po tejto vojne nebude viac vojny. Ľudia zmúdrejú." (25.11.2023)

„Po tejto vojny nebude viac vojny lidu zmúdrejú nájdu ľudskú reč, zastane človek pro človeku a povie prosto, na čo je vojna." Tomuto naivisticko-patetickému konci, který pronáší jeden z odsouzenců na smrt, předchází místy až příliš rozvleklá a zdlouhavá zpověď jednoho z vojáků, kteří se v červnu roku 1918 v srbském Kragujevaci zapojili do vzpoury jednoho pěšího pluku rakousko-uherské armády proti jejich velení. Oceňuji dobře natočené bojové scény, byť jich tu vlastně zas tolik nebylo. Líbila se mi vcelku i hudba Milana Nováka. Pak tu je samozřejmě ono protiválečné poselství filmu ("Ľuda sme, na čo sa máme zabíjať."), což v 50 letech samo o sobě jistě stačilo k tomu, aby si film získal značné renomé. Nejsem si však jistý, zda to stačí k ocenění tohoto filmu o 60 let později. Ze slovenských filmů o světové válce se mi rozhodně mnohem více líbil Hollého film Signum laudis. (13.08.2018)