Útok na věžák

Ejchuchů, kolena do vzduchu! Jen stěží by Karlovy Vary mohly nabídnout tak tepající snímek, jakým je právě Útok na věžák. Joe Cornish prošlapává cestu filmům pro mládež jednadvacátého století. Kdyby bylo po mém, tak Útok na věžák už dávno uvede Zlínský festival pro děti a mládež i se všemi náležitými poctami. Navíc žádný film by lépe nepasoval do dramaturgie školních představení. Konečně film o "dětech" pro děti. Ne, pro ty, které jsme si zidealizovali, ale pro ty, které nám v dětských pokojčcích paří gétéá čtverku a vyhulují na sídlištích trávu. Drahé děti, všechna akce má svoji reakci, budete-li dýlovat koks a trávu, tak neničíte jen sami sebe, ale i své okolí. Nikdy před tím nebylo vychovné poselství filmu tak sexy jako právě u Útoku na věžák. (11.07.2011)

Joe Cornish se po Shaun of the Dead a Hot Fuzz pustil do další ulítlé komedie, která za svými předchůdci nezůstává v ničem pozadu. Scifi-hororový žánr si tak může připsat další povedený kousek, který nám tentokrát navíc pocuchá tak trochu i bránice. Kromě několika vydařených hlášek a směšných situací, se tvůrcům navíc podařila vytvořit solidní monstra, pěkně v „béčkovém“ stylu. Když k tomu připočítám i to, že atmosféra místy neskutečně zhoustne a krví se tu rozhodně taky nešetří, nemůžu si téměř na nic stěžovat. Mám rád podobné filmy, kde si tvůrci neberou servítky, vulgarita je skoro na prvním místě a hlavním hrdinou není žádný nabouchaný svalovec s bezedným zásobníkem. Tady se v záři reflektorů objeví skupinka nezletilých, kteří si rádi zahulí, mluví sprostě a mají pro strach uděláno. Žít v chudinské čtvrti není žádný med a tak se musí každý postarat sám o sebe. Když se k tomu navíc přichomýtnou pěkně nasrané mimozemské stvůry, které se s nikým neserou a nevypadají jen jako laciné digitální šmouhy, musím prostě tuto konstelaci náležitě ocenit. (31.10.2012)

Mix Aliena, Crittersov, Planety Opic, Harryho Browna a X ďalsích flákov. Ano toto je originálne asi ako moje trojdňové slipy, ale je v tom cítiť nadšenie pre vec. A také veci sa prenášajú na plac a následne na diváka. Very fresh a repete určite bude. "So much weed a no papers. This is a nightmare man!" 85% (01.11.2011)

Na Attack the block sa budú pozerať o pár desiatok rokov diváci ako my dnes na niektoré béčka zo 70. a 80. rokov, pri ktorých neveríme vlastným očiam. S tým rozdielom, že tu je tá nadsázka zrejmá. Ale možno bola aj v minulosti. Pre mňa je sci-fi asi najlepší žáner pre vyjadrenie rôznych rasových, xenofóbnych a neviem akých myšlienok, proste tam drbnete mimozemšťanov a trochu sa s tým pohráte. Presne to urobil Cornish, ale na môj vkus mal byť viac vtipnejší. Prečo by mal niekto vlastne nejakému územiu šéfovať? Opýtam sa v Petržalke. (18.09.2015)

Přesně ten typ filmu, jehož výslednou kvalitu oceníte až sami doma. Bez rozjařilé půlnoční atmosféry ve Varech plné nadšených výkřiků a potlesků je Útok na věžák jen ucházející žánrová jednohubka, která sama o sobě sice vydá na jedno příjemné pokoukání, ale další den si na ní ani nevzpomenete. Cornish dobře zasazuje brakový námět do drsného realistického prostředí, dokáže umně reflektovat život britské problémové mládeže, sem tam oslnit nějakou parodií klišé nebo popkulturním odkazem. Jenže ani půlka věcí není tak sofistikovaná nebo vtipná, jak by chtěla být, a celý "příběh" se na konci scvrkává do prosté báchorky, jejíž poselství je přímočaré jako v každém druhém sociálním dramatu. Britské seriály Skins nebo Misfits v tom šli ještě dál a lépe, hlavně druhý zmiňovaný, který okázale propojil realistické drama teenagerů se sci-fi konceptem. Attack the Block skončil na půli cesty, i když mu jistou kultovost neodpírám. (03.09.2011)