Přepadení

Wow. Má to pomaly 80 rokov a furt je to dokonalá westernová krasojazda. Výborný scenár s dobre prekreslenými postavami a vzťahmi, na svoju dobu super herci, skvelá outsiderská love story štvanca a pobehlice a Fordova nadčasová réžia - samotné prepadnutie má stále grády, dynamiku, super kaskadérske výkony a režijné finty, ktoré sa používajú dodnes. Takisto finále jeden proti trom je dodnes napínavé a je v ňom scéna so zdanlivým víťazstvom zloducha, často citovaná aj v moderných filmoch. (04.04.2017)

Jestli tenhle ansámblový western napěchovaný vším, co by měl klasický western obsahovat (Monument Valley, Indiáni, přestřelka na ulici), něco brzdí, pak dostavník napěchovaný vším, co před válkou představovaly Spojené státy. Mikrovzorek společnosti Fordovi sice umožňuje charakterizovat Kida jako nezávislého individualistu stojícího mimo zavedené sociální struktury a zároveň rozvést jeho oblíbené téma zrození amerického národa, ale na maupassantovskou komedii mravů nejsou vztahy mezi postavami dost prokreslené a na jejich „vyřešení“ je poněkud neférově užito deus ex machiny v podobě tlupy divošských Indiánů (kteří zde oproti Stopařům nejsou ničím víc než překážkou na cestě k civilizované společnosti). Málo jízlivé melodramatické vsuvky a málo vtipné záblesky fordovského humoru jsou ovšem během dlouhé akční scény zadupány do země nepřehlédnutelnou ukázkou prvotřídní filmařiny. Zadní projekce a exteriérové záběry s kaskadérskými kousky jsou zkombinovány tak obratně, že přechody mezi realistickým a „umělým“ prostředím neruší a sekvence pádí takovým tempem, že Fordovi rádi odpustíte i matoucí překročení osy. Možná je škoda, že ve stínu této velkolepé sekvence zůstává nejen sociálně-kritický rozměr filmu, ale také bravurní režie úvodní části. Ford Přepadení režíruje částečně jako němý film. Vesměs se spoléhá na statické záběry, namísto slov nechává promlouvat pohledy, které si postavy vyměňují a které mají o to výraznější vypovídací hodnotu, že detaily a jinými stylistickými oživeními se ve filmu neplýtvá (uvedení Wayneovy postavy je nezapomenutelné právě díky ojedinělému použití prudkého nájezdu kamery). Každý střih, každá změna velikosti záběru má při Fordově výrazové úspornosti své opodstatnění. Styl k sobě zbytečně nestrhává pozornost, z do hloubky komponovaných záběrů (které měly údajně velký vliv na Občana Kanea) se dozvíme výhradně to, co je třeba pro konstrukci fabule. Přehlednost a srozumitelnost vyprávění působí naprosto samozřejmě, v čemž tkví nejen jedinečnost Fordovi režie, ale také záludnost jejího postihnutí slovy. Zkuste popsat něco neviditelného. Přestože se vám jeho kvality mohou zdát málo nápadné, Přepadení zůstává filmovým mezníkem. Snímkem, který zahájil revival westernového žánru a jednoho béčkového herce strnulých výrazů a sošných póz proměnil v nesmrtelnou filmovou ikonu. 85% (14.01.2019)

Western, který definoval žánr, jenž se pak udržel na vrcholu dalších více než 30 let. Zpočátku se jedná spíše o konflikt jednotlivých (a skvěle zahraných) charakterů, aby nám pak v poslední půlhodině byla předložena parádní westernová akce, kde nechybí přepadení indiány nebo závěrečné zúčtování "kdo s koho". Wayne je sice jako obvykle tuhý jako prkno, nicméně roli drsňáka Ringa jsem mu bez problémů uvěřil, nejlepší postavou je pak samozřejmě věčně ožralý a verše přednášející doktor Boone. Btw všimli jste si, jakou scénou se inspiroval Sam Peckinpah o 30 let později ve své Divoké bandě? - puritánské ženské z Ligy zákona a pořádku vyhánějí z města "nepohodlnou ženu", a do toho zní motiv skladby "Shall We Gather At The River"... (04.11.2009)

Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. I přes stáří tohoto westernu jde o Fordův klenot - režií, výstavbou děje, vývojem různorodých charakterů lidí jedoucích v dostavníku, stupňováním napětí. Možná jde o černobílý fim (existuje v i v kolorované verzi), ale charaktery postav jsou celobarevné - z Waynova psance se stává hrdina, ze ctihodného bankéře zločinec, z Mitchellovy opilecké trosky moudrý a oslavovaný doktor, z děvky obětavá ošetřovatelka (C.Trevor), z Carradinova karbaníka gentleman,... Jen ti indiáni zůstávají jednobarevní, i když i to Ford ve svých pozdějších dílech změnil. A taky hudba hodně film dotváří, třeba jen zvukem polnice. Bojová scéna: http://www.dailymotion.com/video/xetxa6_stagecoach-john-ford-1939_shortfilms (29.03.2011)

Z pozice fantastického střelce, který dvakrát z pěti pokusů spolehlivě trefí stodolu zevnitř, mám hodně rád westerny. A od westernu obvykle očekávám osamělého hrdinu, zběsilé přestřelky a pořádnou pomstu. Přepadení všechny tyto ingredience nabízí, ale v neobvykle úsporné míře. Většinou se totiž věnuje dostavníku plnému zajímavých lidí - roztomile chlastajícím doktorem začínaje a ctihodně zločinným bankéřem konče. Já jsem si to mezi všemi těmi nejednoznačnými charaktery hodně užil a tak mi ani nepřišlo, že k prvnímu výstřelu došlo až necelou půlhodinku před závěrečnými titulky. Samotné přepadení pak vypadá naprosto fantasticky, hudba je během cesty naprosto dokonale pulzující a vyznění je krásně naivně optimistické. Takovou černobílou klasiku mám prostě rád. (02.12.2013)