Bídníci 20. století

Mě to vykořisťování Huga přišlo trochu násilné, jako by Lelouch nevěděl jak vystavět příběh a tak se opřel o věky prověřenou dějovou strukturu. Nic proti tomu, jen kdyby se děj románu tak explicitně neprolínal s dějem "současným" a vše nebylo pojato tak ilustrativně a bez většího nápadu. Příběh se tak táhne, vděčných okamžiků je po skrovnu, a již někdy v polovině vyprávění ztratí dech a je spíš otrocky dokončeno. Lelouch se sice snaží zlákat efektním pozlátkem a vyrazit dech velkoprodukcí (díky alespoň za působivou kameru), ale obsahově film trpí prázdnotou a nerozhodností v tom, co má film vlastně říci, k čemu je potřeba neustále zdůrazňovaná vazba na Huga, jež někdy působí i trochu směšně. Ve zkratce, je Lelouchův film jedním z příkladů děl, jejich aktualizace a dobový posun jednoduše nefunguje. (02.10.2012)

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)

Variace na téma Les Misérables. Z V. Huga tu moc nezůstalo, film je typický Lelouch, tj. ty nejprovařenější melodramatické a sentimentální klišé z populární literatury jsou točeny, jako kdyby se život skládal jenom z nich (život je umění, umění je život - třeba pláč na cajdák z rádia). Zmizela náboženská rovina románu (Javert NENÍ záporná postava - je vyjádřením nemilosrdnosti Starého zákona, který musí ustoupit milost a odpuštění), řeší se tu síla filmu, který není jen zábavou, ale pomáhá negramotným najít cestu k umění a k hodnotám (to už věděl Lenin), závěrečná hodina je vlastenecky patetická (oslava hodnot Páté republiky)... Na druhou stranu, pokud zapomenete na Victora Huga, celý ten trojhodinový kolos dává smysl a nenudí a Belmondo hraje Fortina skvěle, tj. žádný lidový mudrc, ale prostý nevzdělaný člověk ve víru dějin. (24.03.2011)

Nikdo to se mnou neumí na konci filmů zkoulet líp než Francouzi. Závěrečná obhajoba mě sestřila jak puňtu. Miluju filmy co nepotřebujou gel, aby dokázali klouznout až do srdce. Každá doba i sebevíc temná, plná hnusnejch zbabělejch sraček má svoje světlo, svoje obyčejný hrdiny, který si ani svoje hrdinství neuvědomují, protože jsou z podstaty frajeři. Samotný děj je zbytečně natahovanej a všelijak proháčkovanej, ale příběh je to originální a výborně zahranej. (29.12.2013)

Neuvěřitelně silný příběh s vynikajícím výkonem JPB. Bídníci Viktora Huga zde posloužili jako jakýsi námět, komparace na pozadí které se odvíjí drama v první polovině 20. století. Je to příběh o lidské chamtivosti, špatnosti, zradě ale i odvaze a statečnosti, který graduje v období konce II. sv. války ve Francii a těsně po ní. Přes delší stopáž film nenudí. (24.08.2012)