Bídníci 20. století

Nikdo to se mnou neumí na konci filmů zkoulet líp než Francouzi. Závěrečná obhajoba mě sestřila jak puňtu. Miluju filmy co nepotřebujou gel, aby dokázali klouznout až do srdce. Každá doba i sebevíc temná, plná hnusnejch zbabělejch sraček má svoje světlo, svoje obyčejný hrdiny, který si ani svoje hrdinství neuvědomují, protože jsou z podstaty frajeři. Samotný děj je zbytečně natahovanej a všelijak proháčkovanej, ale příběh je to originální a výborně zahranej. (29.12.2013)

Les Misérables tak trochu inak. Celkom originálne vyrozprávanie známeho príbehu, kedy sa paralelne vlastne odvíjajú dva rôzne príbehy, alebo lepšie povedané veľmi podobné príbehy. Jean-Paul Belmondo je tu samozrejme aj Jean Valjean, ale len vo vedľajšej dejovej línii. K filmu mám len menšie výhrady a to, že Jean-Paul Belmondo mi tu nesedel vekovo. Mal v tom čase o 10 rokov viac ako mala mať jeho postava bývalého boxera, to by nevadilo, keby vyzeral mladšie, ale mne pripadal ako sedemdesiatnik. Tým pádom to bolo pre mňa málo uveriteľné, že je to naozaj on, ten malý chlapec zo začiatku filmu. Tiež som sa miestami málinko strácala v deji, nevýhoda dvojroly. Celkovo sa mi ale film páčil, ani som nevedela, že aj takéto spracovanie existuje. Bedári Victora Huga sú jedným z mojich najobľúbenejších príbehov, aké boli kedy napísané a postupne by som chcela vidieť každé spracovanie. Ak túto recenziu náhodou číta niekto, kto ešte Bedárov nečítal alebo nevidel, odporúčam si ich najprv prečítať alebo pozrieť (odporúčala by som najmä film z roku 1958 so Jeanom Gabinom) a až potom si pozrieť tento film s Belmondom. Už len dodám, že ma potešilo vidieť Alessandru Martines aj v niečom inom ako vo Fantaghiro. [arte] 75%. (02.06.2024)

Film, který je dobrý. Jako fakt dobrý. Proplétá se plynule, dává smysl, není těžké udržet pozornost, nesnaží se z diváka dělat hlupáka, ani ho poučovat. JPB je tu skvělý, ostatní herci mu zdatně sekundují, kamera pracuje slušně, hudba je příjemná. Ale když myslím dobrý, tak fakt za tři. Je neúměrně natahovaný. A tím si neprotiřečím oproti tvrzení, že se proplétá plynule. Tady to natahování je způsobené tím, že film tlačí na pilu na JPB, kterému se snaží vecpat každý okamžik. A když už tam pro něj není místo, tak další scénu dostane v dvojnásobné délce. Škoda. (06.10.2016)

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo. (03.03.2011)

"Lidský dějiny znají jen dva, tři lidské příběhy které se věcně opakují." Tahle filmová variace na věhlasný a zejména lidsky silný  příběh Hugových Bídníků je určitě originální a nápaditá, ale zejména na konci mi to už přišlo poněkud natahované a přeci jen až trochu překombinované (viz Lelouchova snaha za každou cenu tu zápletku zkomplikovat tak, aby Henri Fortinovi hrozil před soudem stejný osud jako jeho otci). Kromě samotného nápadu zasadit Hugův příběh do bídných časů Francie za druhé světové války, musím určitě ocenit i některé myšlenky, které ve filmu zazní ("antisemitismus je jako impotentní chlap. Ten obviňuje ženy. Když začne být svět impotentní tak z toho obviňuje židy."  A líbil se mi i konec, který sice končí happyendem, ale nejde o žádný doják. Možná, že i proto, že "štěstí to není pro židy....My už jsme vždycky o smutek dál..." :D       (25.09.2022)