Speciální jednotka

Kdyby se dávaly body za věrohodnost, řada filmů skončí na dně žebříčku. Je ale evidentní, že přes mezery v logice nejsem jediný, kdo si tenhle film užil. Speciální jednotka je svižná jednohubka, kterou si jistě budu pouštět často. Zde jednoduše účel světí prostředky. Koncept postavený na nutnosti přejít hory a dobelhat se pěšky až na základnu, je sice vykoupený řadou nelogičností, ale dává tak prostor více se seznámit s postavami a nepolevovat při tom příliš v akci.... (v hlavě mi nejvíc utkvěl bleskový souboj sniperů v půlce filmu) (02.01.2012)

Stéphane Rybojad si představuje válku asi tak jako Tomáš Magnusek základní školu. Místním pozitivním ohlasům absolutně nerozumím. Pomiňme ideologickou tupost a ololol zobrazování bojovníků Tálibánu (zračí se například ve vážně míněné replice mezi dvěma fousáči: "Nepodceňuj houževnatost západní ženy!"), pomiňme i skutečnost, že speciální jednotka má zapnutý cheat na nekonečnou munici a že poradce pro bojové scény pravděpodobně dělal Hurvínek, takže Schwarzeneggerovo Komando vedle toho vypadá jako příručka pro zvládnutí pokročilé válečné taktiky. Ale může mi někdo vysvětlit, o jaké "výborně natočené akci" se tu mluví, když 100% přestřelek je natočeno stylem záběr na někoho jak střílí / střih / protizáběr na někoho jak padá? ___________ P.S: Při sledování filmu jsem často myslel na turecký akčňák Kurtlar Vadisi Filistin, jemuž jsem vytýkal podobné mouchy (mačismus, xenofobní předsudky, haprující logika, opakující se situace, fádně natočená akce), ale který z případného kritického srovnání vychází jako jednoznačný vítěz takřka po všech stránkách. ___________ P.P.S: Zajímalo by mne, kde se celou dobu schovávala pákistánská armáda, která je v příhraniční oblasti s Afghánistánem zastoupená věru nemalým počtem jednotek a našim hrdinům mohla snadno pomoci. (19.01.2012)

Nadprůměrná akční střílečkozdrhačka s válečným nádechem jako debut Stéphane Rybojada, který francouzskému filmu ostudu ani náhodou nedělá. Film si na nic nehraje, navíc panuje příjemnou vlastností vtáhnout diváka do děje a nutí jej držet palec partě profíků, kteří mají za úkol vysvobodit teráčema unesenou novinářku. Stručně - francouzská jednotka + Diane Kruger vs. pluk Talibánců, naháněčka přes Hindukůš k tomu. Komentář píšu dodatečně, protože jsem se právě nasral u tohoto americkýho odvaru. Spokojenost s nenáročností. 75% (04.01.2014)

Pro chlapácké filmy mám slabost, takže lehce nadhodnotím, ale kdyby se to celé odehrálo ve fiktivní zemi, tak bych byl určitě spokojenější. Ono je totiž těžké zapomenout na to, jak se šíří střelbou demokracie v zemi, která ji nepotřebuje a tváří se přitom, že ropa a spol. s tím nemá nic společného. Také bych přihodil pár vulgarismů na hlavu novinářky, která má tak silné potřeby šířit svobodu ženského slova v patriarchálním světě, že bych ji patrně gentlemansky nechal vřískat v rukou hostitelů. Pominu-li tedy paradox, že za záchranu jednoho života je obětováno mnoho jiných životů, tak jsem si tupého adrenalinu užil do sytosti. (31.07.2012)

Slzy slunce na francouzský způsob - dokonce i ten velitel jednotky je drsný a holohlavý (jenže ne Bruce Willis, ale Djimon Hounsou). První hodina je plná dosti dobře natočených a strhujících přestřelek, členové jednotky nešetří sarkasmem a rýpají jeden do druhého, z talibanců jde když ne přímo strach, tak alespoň respekt. Druhá polovina s trmácením se přes Hindúkuš, během něhož se naštěstí (pro diváka) ukáže, že ozbrojení drsoni nejsou ani zdaleka tak nesmrtelní, jak se tváří, je senzační také, ačkoliv úplně jiným způsobem. Diane Kruger výborná, bez make-upu ještě krásnější než obvykle. (28.03.2013)