Futurologický kongres

Nemůžu se rozhodnout, zda to bylo tak úžasné nebo tak zbytečně komplikované. Hraná část byla dokonalá, Robin Wright je krásná a skvělá a v Princezně nevěstě byla opravdu perfektní. Animovaná část mě překvapila/nadchla/zklamala...sama nevím, co si myslet. Chvíli jsem byla dojatá, chvíli se nudila, zkrátka je to film, který musím vidět ještě alespoň jednou, abych si na něj mohla udělat jasnější názor. Prozatím to je za tři hvězdičky. (05.08.2013)

Tohle je zase jednou film, u kterého jsem chvílemi zapomněla dýchat. Asi si budu ještě dlouho lámat hlavu nad tím, proč realitu kolikrát nejlépe vystihuje fantasmagorie. V tomto případě v tom nejlepším smyslu slova, pokud vůbec nějaký lepší smysl má. Ale chápu, že někomu může realistický popis pracovního oděvu připadat smysluplnější. Tohle je neobyčejný film o životě, který by bez představ a iluzí byl asi stejně tak záživný jako ten popis pracovního oděvu. Jenže často stojí za to prozkoumat, co se pod tím oděvem skrývá. (01.03.2014)

Ohromné množství myšlenek v náloži originality. Jen bych raději některé prohluboval než jich nahazoval tolik, zbytečně rychle pak proplují kolem. A nebo bych raději viděl mnoha dílný seriál s obří stopáží. Ohromně líbilo, ale je mi až skoro líto, že s takovou myšlenkou nešli ještě a ještě dál. Jsem nenasytný. (09.03.2014)

Dostalo mě to spíš intelektuálně než emocionálně. Velice originální a originálně formálně pojatá dystopická sci-fi a ve výsledku mnohem depresivnější, vážnější a ambicióznější film, než jsem si troufl očekávat. Hlavně to přepnutí z hrané části do části animované není jen prázdnou, bezvýznamnou efektní manýrou. Futurologický kongres nabízí obrovské množství podnětů k zamyšlení. Možná dokonce tolik, že při své dvouhodinové délce ani nestihne sám všechny dostatečně zpracovat. K absolutnímu nadšení mi ale schází právě ty fungující emoce - v tomto ohledu šel film bohužel úplně mimo mě. Vina imho leží v tom, že ona poměrně dlouhá animovaná sekvence je absolutně monotónně dabovaná a postavičky mají monotónní výraz. V hlasech a obličejích těch postaviček (a především v hlase animované Robin Wright) jsem vůbec nic neslyšel, neviděl a necítil. (KVIFF 48) (10.07.2013)

Folman režisér hlavně neukočíroval sebe samého coby scenáristu. Jakoby nedokázal využít potenciál svobody, který mu námět a animace umožňovali. Takže na rozdíl od Lema nestvořil funkční fantastický svět, ale jen barevnou halucinaci. A smutným výsledkem je, že tahle animovaná halucinace je nakonec méně zajímavá, než živá Robin Wright a další herci.Takže mojí základní emocí jsou nakonec rozpaky. (17.03.2017)