Futurologický kongres

Folman režisér hlavně neukočíroval sebe samého coby scenáristu. Jakoby nedokázal využít potenciál svobody, který mu námět a animace umožňovali. Takže na rozdíl od Lema nestvořil funkční fantastický svět, ale jen barevnou halucinaci. A smutným výsledkem je, že tahle animovaná halucinace je nakonec méně zajímavá, než živá Robin Wright a další herci.Takže mojí základní emocí jsou nakonec rozpaky. (17.03.2017)

Protest, který si vypomáhá tím, že věci, proti nimž brojí, bagatelizuje a posouvá do roviny snadno napadnutelné karikatury. Může to pak samozřejmě působit revolučně a radikálně, ale ve skutečnosti je Folmanovo revoltování proti mechanizaci, schematizaci a podmanění reality ještě mnohem mechaničtější a "generičtější" než většina kritizovaných jevů. Chtě nechtě působí Futurologický kongres jako beznadějně děravá metafora zastydlá kdesi v dystopických vizích 90. let, jako uplakaná zpověď vyhaslé hvězdy, zahořklé mrmlání nezávislého filmaře na něco, co se neobtěžoval pochopit a především jako strašně agresivní výpověď, v níž animace na rozdíl od Valčíku s Bašírem neslouží jako prostředek osvobození a distance od traumatu, ale naopak nástroj podmanění a zotročení vnímání diváka (pure ideology, celý ten vizuál, naprostá bagatelizace, glajchšaltace té obrazové informace, jak říkáme my inťouši s nasazovacím vousem). Už dlouho jsem neviděl nedomyšlenější film, který by mě svou prostoduchou žlučovitostí vytáčel do běla. V zásadě mám dvě pozitiva: výtečný soundtrack Maxe Richtera určitě poslouží jako dobrý matroš pod trailery a první, co mě po Kongresu napadlo, bylo: Chci vidět nový film Michaela Baye. Jeho prostá hloupost mě očistí víc než tohle kostnaté a šlachovité podobenství, jehož "intelektuálství" je stejně ostentativně strojené jako karikatura Toma Cruise. P.S. Možná by se měl Folman zamyslet nad tím, že jeho vizi zpracovala zatracovaná fabrika na vizuální psychofarmaka už několikrát neskonale inteligentněji a rafinovaněji. Ale to se do jeho rozhořčené reality nehodí, vím. (31.07.2013)

Od poměrně současného tématu virtuálního herectví po kozaté delfíny ve zdegenerované společnosti? Jde to, ale místama je to zbytečně nesrozumitelné a zamotané, přitom hlavní myšlenka rozhodně není nijak složitá. Animace je sice pěkná a je tam pár nádherných okamžiků, ale dost často sklouzává ke zcela zbytečné karikatuře a to navíc v momentě, kde selhává i děj, tahle kombinace stvořila cca dvacet prázdných a nudných minut, které dokonale kazí dojem, přitom závěr je minimálně fajn. Ari Folman je dobrej, ale tady si nejspíš vzal moc velké sousto. Nebo si prostě jenom chtěl kreslit podobné hovadinky jako kozaté delfíny, kdo ví. (12.01.2014)

Tohle je zase jednou film, u kterého jsem chvílemi zapomněla dýchat. Asi si budu ještě dlouho lámat hlavu nad tím, proč realitu kolikrát nejlépe vystihuje fantasmagorie. V tomto případě v tom nejlepším smyslu slova, pokud vůbec nějaký lepší smysl má. Ale chápu, že někomu může realistický popis pracovního oděvu připadat smysluplnější. Tohle je neobyčejný film o životě, který by bez představ a iluzí byl asi stejně tak záživný jako ten popis pracovního oděvu. Jenže často stojí za to prozkoumat, co se pod tím oděvem skrývá. (01.03.2014)

Ohromné množství myšlenek v náloži originality. Jen bych raději některé prohluboval než jich nahazoval tolik, zbytečně rychle pak proplují kolem. A nebo bych raději viděl mnoha dílný seriál s obří stopáží. Ohromně líbilo, ale je mi až skoro líto, že s takovou myšlenkou nešli ještě a ještě dál. Jsem nenasytný. (09.03.2014)