The Confession
Obsahy(2)
Na Štědrý den večer do kostela vstoupí ten nejnepravděpodobnější návštěvník, nájemný vrah (Kiefer Sutherland), a míří ke zpovědi. První věc, kterou knězi (John Hurt) poví, je, že včera zabil muže. Druhá je, že se zabíjením živí. Třetí, že pokud jej nevyslechne, zabije znovu. A tak služebník Boží naslouchá. (Suzie05)
Recenze (98)
To, čo by väčšina režisérov využila ako ideálnu látku pre dychberúcu údernú dva a pol hodinovú na Oscara čakajúcu drámu, si trio Mirman-Sutherland-Hurt strihlo ako dokopy hodinovú minimalistickú minisériu v geniálnom formáte, mimo hlavného prúdu mainstreamovej produkcie v spracovaní na štýl "urob sám a ušetri". Divák teda strávi hodinu pri komornej dráme stretu kňaza a zabijaka, stretu dobra a zla. Obaja sa snažia dostať pod kožu toho druhého a zahnať ho do autu, no s pribúdajúcimi minútami sa postupne ukazuje, že všetko nemusí byť tak ako sa zdá, a dobro či zlo sa stávajú len ohybnými pojmami skrývajúcimi pravú podstatu veci... Približne v tretej štvrtine dojde k veľkému zlomu v deji, všetko sa prevráti naruby a diváka priklincuje k sedačke... A k tomu si pripočítajte spomienkové návraty na zabijakove chladné akcie, v ktorých sa odhaľujú skutočné povahy jeho obetí a zároveň krok za krokom spoznávame nekompromisne konajúcu hlavnú postavu. Pri sledovaní tohoto kúsku mi ani tak nevadil Kieferov kurací ksicht a on aj Hurt sú jednoducho skvelí. ()
Víceméně trochu předvídatelné. Jak konec 8. dílu (tušila jsem tak díl zpátky), tak konec 9. dílu (tušila jsem skoro od prvního dílu)... každopádně to nic nemění na promyšlenosti a skvělém představení pomíjivosti života, manipulováním mysli, pocitů a chování v životě v jeho nejčistší podobě - na prahu života a smrti. Prvních 5 dílů nejsou nic moc, ale závěr to vynahrazuje. Navíc dokonalý rozuzlení, a ta vina, popírání, soucit, volba... ()
Naprosto boží nápad, který mě sejmul během první epizody, tedy během prvních šesti minut. Posuďte sami. Příběh je vyprávěn 10ti šestiminutovými částmi, kde Vám konec každé z nich zastaví srdce na tu chvíli, než naskočí epizoda další. Kiefer Sutherland zde předvádí naprosto dokonalý výkon, při kterém jakožto vrah přichází do zpovědnice v jednom kostele aby učinil zpověď. Ať už to je pro kohokoliv předvídatelné nebo ne, já si to užil. Když nemusím, snažím se nad filmy nepřemýšlet a o to více si pak užiju jejich závěry. Tady to opravdu nemělo chybu. Skoro se mi nechce ani věřit, že se celá hodina odehrávala v jedné zpovědnici, a že ta hodina uběhla tak šíleně rychle. Nevím, jaký byl účel natočení příběhu v takovém formátu, ale nutno dodat, že přesně takový formát mu sedl a bez něj by tento příběh nikdy nebyl tak originální. Klobouk dolů před tvůrci. ()
I přes slabší akční stránku se Kiefer prostě neztratí. Jeho charisma a chtíč je pořád stejný, jako u "24ky". Pokud přičteme naprosto perfektní a skvělé dialogy, dostáváme neuvěřitelně fascinující miniweb sérii. Napětí se dá krájet a jen stěží se tu vyskytuje americký patos. Tohle je něco, co Kiefer dlouho potřeboval, zapomenout na režiséry a scénáristy a šlapat pouze ve svých šlépějích, doprovázen Johnem Hurtem.Pro fanouška Jacka Bauera je tohle prostě povinnost. ()
Deset epizod o šesti minutách aneb jak si nejdříve splést epizodu s trailerem a následně zkouknout celý seriál během jediného večera. A závěr po onom jednom večeru s Johnem a Kieferem? I saw it coming. Jakkoliv egocentricky takové prohlášení může znít, nic to nemění na tom, že já od prvního dílu tušila, kam celý příběh spěje. Nevěděla jsem sice proč (motivy jednání mi docvakly až někde v půlce celé série), ale s každým dílem více jsem věřila, že vím, k čemu. A není to proto, že by moje schopnosti odhalovat zápletky byly nějak mimořádné; nohy si v tomto případě podráží sám scénárista tím, že každému dílu dává prostor jen několika minut. Kolem diváka se tak nevytváří komplexní, složitý svět, kde je možné vydat se mnoha cestami, ale docela obyčejný, přímočarý příběh s několika krátkými flashbacky do minulosti. Co mi tak nakonec sedlo nejlépe, byly ty krátké dialogy o spravedlnosti, svobodné vůli a dalších filosoficky orientovaných tématech. I tady sice jako student filosofie budu tvrdit, že božskou morálkou ovládanému knězi šlo racionálním uvažováním zasadit mnohem hlubší rány, na druhou stranu je ale na té zabijákově pragmatičnosti cosi zvláštně sympatického. Cosi, co se v seriálech moc často nevidí. Poznámka: Kdybych neodhadla zápletku a kdyby mě pointa dostala, šla bych možná i na pět. Takhle i přes nesmírnou řemeslnou zručnost nemůžu jít nad tři. ()
Reklama