Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai.

Během sledování jsem si prošel třemi fázemi. První fáze (díly 1–3): vypadá to zajímavě, ale ta Menma je fakt otravná. Druhá fáze (díly 4–7): je to úplně o ničem, scénář je děravý jak hadra, Menma je pořád otravná, ale ostatní postavy začínají být otravné taky a nasazují velmi prudké tempo růstu, takže očekávám brzké srovnání skóre s Menmou. Třetí fáze (díly 8–11): otravní jsou úplně všichni a já už si jen cynicky vychutnávám jejich závod o to, kdo z nich mě ve výsledku bude srát nejvíce. A královsky zábavný poslední díl zajistil, že nakonec protli cílovou pásku všichni naráz. Gratulace. +++++ I kdybych dopředu nevěděl, že je autorkou samotná královna melodramat Mari Okada, poznal bych to během sledování, protože jsou tu všechny její trademarky beze zbytku: hafo hlavních postav, jejichž charakter je okleštěn na jedinou výraznou vlastnost, každá postava nesoucí si nějaké trauma, fetiš nebo mindrák, složité mnohoúhelníky, patetické vyřvávání emocí a všude samá křehká, zlomená a týraná dušička. Někdy se jí nebo dramaturgovi podaří takovýto smrtící koktejl naředit ke stravitelnosti (jako například v Nagi no asu kara), ale tohle bylo tak čiré, že se u mě periodicky střídaly stavy cynického smíchu a stavy blízké zeblití – nejintenzivněji pak u již zmiňovaného posledního dílu. Asi nemá cenu vypisovat, co všechno tam nedává smysl a je špatně, takže jen zmíním, co naopak bylo dobré: určitě opening, animace a docela i ending. Za ně a za to, že jsem to dokoukal do konce, dávám silnější 1*. (29.03.2021)

Vynikající seriál, který ovšem doplácí na to, že né každý objeví jeho zvláštní kouzlo a také na to, že spoustě lidem nepřipadá ničím zajímavým, což ovšem není můj případ, já si ho narozdíl od spousty nových seriálu skoro zamiloval. A proč? Kouzlo, které jsem zmínil, je tím hlavním důvodem, jaké ovšem je se těžko dá popsat, pokud to někdo z vás taky tak cítí, tak ví o čem mluvím, ostatní budou jen nechápavě kroutit hlavou, co to píšu za kraviny. Nemíním se o tom dál rozepisovat, pokud tenhle aspekt (a klidně i další) chce někdo probrat, může mi napsat. Na každý pád je Ano hi mita krásně animovaný se skvělým openingem a endingem, zajímavými postavami, které působí narozdíl od většiny dnešní západní i východní produkce velmi realisticky, navíc se jedná o psychologické drama, které prostě funguje a ten lehký nádech duchovna je jen pomyslná třešnička na velmi chutném dortu, který si dám rád znova. EDIT: po posledním těžce a zbytečně ubuleném díle a krátkému promyšlení uznávám, že jsem Ano Hi Mitu nadhodnotil, takže snižuju na 4* s tím, že si za vším co jsem napsal dřív ale víceméně stojím. (16.06.2011)

Místy vtipné, místy dojemné, ale většinu času naprosto depresivní seriál plný výčitek, nostalgie a potlačovaných citů. Námět o mrtvé kamarádce, která se zjeví vůdci dětské party mnoho let po její smrti a chce, aby jí splnil poslední přání, asi přímo nepřekypuje originalitou, napsané to ale je chytlavě. Tůvrci drží tempo celých 11 dílů a každý druhý díl je poměrně velká citová vydíračka. I přes zjevný fantasy prvek jde stále o velmi civilní záležitost sledující pětici teenagerů vyrovnávajících se se smrtí, vlastním sobectvím a zájmy na úkor empatie k blízkým. Hodně silné 4 hvězdy a taky pochvala za pěkný opening. (23.07.2018)

V podstate je to o minulosti skupiny detí, kde hlavný hrdina začne vidieť dievčinu, ktorá sa volá Menma, nebolo by na tom nič zvláštne, keby nebola už po smrti a tak jedenásť dielov vlastne sa pripravujete na to, aby ste sa s ňou mohli neskôr rozlúčiť. Vlastne toto anime je o pocitoch a či máte na niečo takéto chuť je to totiž len citový "fázer" náboj vystrelený na Vás a ak to prijmete dostanete anime, ktoré je v celku svojou dĺžkou a nápadom v poriadku. Hlavne z tohto dôvodu dochádza k absolútnej diverzifikácii názorov jednotlivých ľudí na toto anime. Dôvod je jasný ak Vás to nechytí na začiatku a neponoríte sa do príbehu budete mať naozaj nervy a to veľké na to čo sa v anime deje, lebo tu ide naozaj o to aby Vás to dojalo a keď tento efekt nepríde stratili ste 11x23 min svojho života čo Vám nevráti nikto späť. Ja osobne som anime prijal také aké bolo a neprekážalo mi v ňom veľa vecí. Postavy sú v celku zaujímavé a tak z tohto hľadiska je to v poriadku. (Hodnotenie 3,5) (13.01.2017)

V anime minulost vrhá vždy stíny temnější a proti času odolnější než v našem světě. Snadné je v tomto světě býti psychologem, vždy jedno trauma neštěstí tvoří a jeden cíl a čin duši léčí. Tady se nezná fluoxetin, mirtazapin ani escitalopram. Tož třebas v mládí se vám stane, že vás šest kamarádů potká neštěstí a stanete se hrdiny seriálu "Bylo nás šest". Smrt holčičí parťačky roztrhá přátelská pouta a vrazí do vašich dětských duší - někdo do školy chodit přestane, další po nocích s kýmsi mluví a třetího cosi z domu do dálky pudí. Však svítá naděje na nápravu věcí, když ze záhrobí přichází to odešlé pojivo lidí a žádá splnění dávných slibů, leč neví jakých. "Ach děvče, je tohle ono co jsi chtěla? Neee. A tohle? Ono? Tamto? Pověz, již všichni spolu táhnem za jeden provaz, jak každý divák předem odhad, tak snad přišel čas, abys souhlasivá byla... " Duchařské melodrama po vás šahá rukama motivů, co za pět prstů někde koupilo. Své snahy dojmout dávkuje rýsovacím prknem do čar nostalgických vzpomínek v ploše dnešního prostopestra, jež pojí lidské body křivkami přezřetelných citů. Obtahuje je tuší současného potkávání a společného cíle. Patero nezáživných dvacetiminutovek se se mnou loučí. (30.05.2011)