Alpy

Tak tohle úplně nevyšlo. Znám kariéru Yorgose Lanthimose doma i za oceánem. Jeho řecké tvůrčí období představuje zejména incestní Špičák, v Americe už stihl čtyři snímky s jednoznačným vrcholem v podobě oceňovaných Chudáčků. Pokaždé dokázal tenkou hranici mezi bizárem a zajímavostí tak nějak ukočírovat ve prospěch diváckého zážitku, Alpy mě ale v mnohém minuly. Jeho postavy se i tentokrát bez odmlouvání podřizují na první pohled absurdním pravidlům a v prvních desítkách minut je opravdu těžké se v ději/motivacích orientovat. Podivínství na druhou. Nepodmanivé, divácky nepřístupné! (24.02.2024)

Když hrajete cizí role, může se stát, že úplně vypadnete z té své.. Defacto opak Špičáku, protože hrdina tentokrát touží z reálného světa vstoupit do toho fabrikovaného. Líbí se mi, jak si Lanthimos při dialozích vyhlídne jen jednu postavu, aby divákovi ulehčil vnímání toho, co je ve scéně silné, ale tentokrát je děj jen opiát a jeho hybatelé zbytečně na sedativech. Výsledkem jsou mentálně zvrásněná alpská pohoří zahalená v mlze nepodmanivosti.. (28.06.2024)

Alpy jsou nejspíše nejméně divácky přístupným snímkem z dílny Yorgose Langhimose a mně také trvalo, než jsem se ponořil do děje. Spousta zvláštních scén, bizarní chování všech postav a nejasné vazby působí maximálně zmatečně. Opět mi to nedá a musím ocenit a vyzdvihnout jedinečnou originalitu a nápaditost. (29.04.2019)

Na jednej strane bola tá zdravotná sestra vynaliezavá a pracovitá, na strane druhej ale urobila veľkú chybu, keď z pracovného prípadu urobila fušku. Lanthimosov rukopis je tu úplne zjavný a nechýba tu ani jeho dvorná herečka Papoulia. Kopec bizarných udalostí, zvláštnych situácií, divných ľudí, chladné, odťažité ... ale tentokrát ma príbeh až tak nenadchol. Nebolo to šialené ako môj obľúbený Kynodontas. (25.01.2016)

Téma hrania rolí a toho čo je prvkom reality a čo nie je málo využívanou témou, ale určite sa nejaké filmy ktoré ju využívajú nájdu. Minimálne Sonov Noriko´s dinner table. Ten má oproti Alpám aj viac dejových línií a celkovo pôsobí komplexnejšie. Alpy ale aj napriek tomu nie sú zlým filmom, hoci až druhá polovica ma presvedčila o tom že režisér pracuje s témou zaujímavo a s jasným cieľom. Nejedná sa o tak výraznú spoločensko kritickú pointu ako v Sonovom diele. Jeho postavy podobne ako v prípade jeho filmu Dogtooth sú skrátka divné a žijúce v inom svete plnom iných pravidiel, ktorý ma z realitou pramálo spoločné. Ale predsa len je to niečim uhrančivé a nepríjemné. Citová vyprahnutosť je tu na mieste a všetko je to akási zvrátená hra na charaktery. Hoci som to nepredpokladal je to celkom zaujímavé. A postava gymnastky je aj celkom sexy. Každopádne veľmi osobitý film, ktorý neulahodí každému, ale ani to nemá v úmysle. (21.02.2016)