Jako opice

Ne, že by to bylo špatný, ale nějak mi ušlo, co tím chtěl básník říci. Leda "účel světí prostředky", ale kvůli tomu jsem si film nepustil. Čekal jsem něco hlubšího než poněkud povrchní uraženou puberťačku, která si jde za svým, a její malou trhlou sestru, která by chtěla sbalit staršího bratrance. Jinak podání fajn, ukázka toho, že není třeba mnoha dialogů, aby divák pochopil. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba - | humor 0 | akce 0 | napětí 2 | pustil bych si znovu 4 (07.07.2012)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Skutočne slušný debutový zárez, ktorý zjavne netrpí "daňou neohrabanosti" a rovno sa radí do triedy ambicióznych-obdivu zasluhujúcich prvotín. O mladíckom dospievaní, intímnom objavovaní či záujmovom zápolení sa dá točiť na stovky spôsobov, ale naozaj platným sa môže stať hlavne ten, ktorý si odpustí namachrované caviky, radšej sa podbrobne zaostrí na riadne zdôraznenie bazálnych bodov danej látky a taktiež ponechá priestor pre neskoršiu kontempláciu. Lisa Aschan sa touto taktikou pozorne riadi a dáva do obehu napínavý stret/boj dvoch (skoro) rovesníčok-"kamarátok" spojený s vypočítavým dosahovaním svojich vytýčených cieľov. Pracuje sa podľa principiálnych normatívov klasického westernu, prevláda egocentrizmus, úkladnosť, ale aj prejavovaná náklonnosť/priazeň, ktorá nabáda k viacerým výkladovým postojom. Potešia vierohodné prednesy mladých dievčat, rozochvievajúce experimentálne vlnobytie zo syntetizátoru Samiho Sänpäkkilä a temnisté filtre z objektívu Lindy Wassberg. "Apflickorna" zasa raz dokazuje, že severská škola stále válcuje a nezapiera ani svoj mrazivý, no nadmieru asertívny pôvod. Popustiť uzdu drzosti ešte o niečo viac a budú to hotové pochúťky. (03.07.2011)

,,NIKDY NEDÁVEJ NAJEVO EMOCE. JEN SI TAK UBLÍŽÍŠ....“ /// Emma a Cassandra jsou spolu v bazénu. Skáčou, držej se za ruce…. Emma a Cassandra jdou spolu ven. Běží, držej se za ruce…. Emmy sedmiletá ségra Sára chce podprsenku…. půlhoďka v piči a já jsem zoufalej. Holky se sbližujou, tleměj se, chlastaj víno z flašky (to víš že jo, ublinkni si litřík…, chudinko. Pojď hajat, sundáme kalhoty…). ROMÁN PRO HOLKY? Proč na to čumím já? Tohle mě přece nemá šanci něčím zaujmout (lesby vole! Seru na ně…). Trvat to vo 5 minut dýl, tak mi naroste vagína! Malá Sára kouká na šukající koně a myslí si na bratránka. Já bych taky nejradši … šel někam na vejlet. Jako co? To má bejt ze života? Dobře, ale kurva, já taky necpu každýmu svoje trapacký historky (co kecáš, zrovna tuhle si vyprávěl….). Dyť to není ani psychologický nebo co. Pohled do nitra (podivný?) dívčí duše? Hovno, jen dva (tři) frackové. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč do dneška jsem znal jen Emu co má mísu a tu, co si voholila nohy. 2.) Jsem (beznadějně) zamilovaná do kámošky. 3.) Je mi 6-8 let a jsem (beznadějně) zamilovaná do bratránka. 4.) Rád čumím na malý holky v plavkách. 5.) Thx za titule ,,U_S_O“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.09.2012)

Důmyslná dekonstrukce westernu na samotnou podstatu žánru - střety, boj o moc a definování dobra a zla slouží zde jako půdorys pro film o dospívání, nebo lépe řečeno o podstatě člověka coby bytosti vědomě realizující své touhy. Co se zprvu tváří jako příběh o lesbické lásce se ukáže jako nevybíravé pojednání o krutosti a egocentričnosti dětí. Hlavní hrdinka pouze vypadá jako dospívající, ale právě svým chováním se ukazuje jako dítě; proto také zásadní význam ve filmu mají sekvence s její mladší sestrou, které tuto paralelu ozřejmují. Režisérka Lisa Aschan svým debutem prokázala výjimečnou míru přemýšlivosti, koncepčnosti a řemeslné zručnosti. A přispěvatel Variety, který film na MFFKV uváděl zase svými retardovanými dotazy působícími jak od jižanského burana z padesátých let (proč byly ve štábu ženy, film je přece mužské odvětví; váš film je vyprávěný jinak než filmy natáčené v Los Angeles, jak jste na ten styl přišla) potvrdil marnost a vypatlanost tohoto industry-plátku. (04.07.2011)

Vše, co mi chybělo v Černé labuti, jsem našel v tomto uměřeném debutu o dívčím dospívání, zrání, sebedefinování. Důmyslná hra s principy westernu, dívčích románků i severské nedořečenosti ve vizuálně i myšlenkově zralém debutu, kterému k jedinečnosti do značné míry dopomáhá sžíravý zvukový podkres Sami Sänpäkkiläho. Až se Lisa Aschan ještě více odpoutá od jisté míry konvenčnosti, kterou u ní pořád ještě cítím, mohlo by se jednat o jednu z nejvýraznějších osobností filmového severu. (04.07.2011)