Kazatel zla

Drsný finský thriller, který si bere vše dobré ze spousty známých drsných amerických thrillerů a převádí to do finských reálií. Policejní inspektor Timo je nešťastná troska (kvůli zavražděné dceři), která řeší nový případ - psychopata. Šedivý filtr kamery, atmosférická podívaná a dobří herci jsou hlavním důvodem k vidění, stejně jako ucházející scénář (i když se celý film krade na mysl myšlenka - "to už jsem někde viděl..."). 80 % (28.09.2011)

„Bůh je všemocný. Je-li ve mně Satan, je to vůle boží.“ Argumentace jak (mešní) víno aneb s některými religiózními psychopaty zkrátka nejde rozumně diskutovat.. Poldové vypadající jako členové motorkářského gangu, traumata, metal, emo, rodinné tragédie, prýštící krev. Seven light říznutý undergroundem Antalova Kontroll, to vše zalité chladnou vodou tisíce jezer, která tentokrát svým bezobsažným sdělením jen proteče a vsákne se do půdy zapomnění. Spása byla na dosah.. (16.04.2012)

Deprese, otupělost, zmar, bolest, samota. Aneb kriminálka na finský způsob. Kinematografii z krajiny tisíce jezer znám výhradně skrz díla Akiho Kaurismakiho, a i když jsou jeho filmy vesměs mlčenlivé, smutné, občas drsné a tvrdé, přesto nepostrádají jistou poetiku a radost ze života. Nic takového se tady nekoná, Kněz zla je syrová jízda ze země která jakoby vypadla z black metalové písničky. Lidé jsou tu agresivní, krutí jak k sobě tak k ostatním, a policajti vypadají jako několikanásobní vrazi a skuteční vrazi jsou ještě horší. V tomto světě žije Timo, elitní detektiv který po násilné smrti své dcery upadl do vleklé krize. Rozpadá se mu manželství, přestává zvládat práci, a jediné na co dokáže myslet je pomsta. Režisér je nemilosrdný, nechává diváka projít Timovým peklem a nepoleví od začátku do konce. Děj zvolna plyne a postupně zahušťuje už tak hutnou atmosféru, závěr je skoro hororový a vyždímal ze mě poslední zbytky emocí. Kněz zla určitě nesedne každému, ale milovníci severských dramat si přijdou na své. (06.01.2012)

Severská kinematografie nám nabízí čím dál více koukatelné snímky. I tento, laděný jako psychologické krimi, má velmi poutavou většinu stopáže a to i díky výborně nastříhaným sekvencím, doprovázenou tomu přizpůsobenou "dusně laděnou" hudbou. To vše je navíc podpořeno neokoukanými tvářemi, kdy především skvěle vyznívá hlavní postava kriminalisty Tima, který trpí depresivními myšlenkami po tragické ztrátě dcery. Bohužel v další části se děj více přesune na postavu sériového vraha, z kterého se vyklube psychopat se "spasitelskými" sklony a nejednoznačnou vírou v Boha a jeho "příběh" trochu bortí původní dějovou linii. Konec je pak zbytečně až hollywoodsky akční (opět scéna,kdy hromada zakuklených policistů vtrhne do domu a náhle všichni někde "zmiznou"-ach jo). I tak,pokud máte náladu na takový film, si jej užijete. (18.01.2012)

Celkem dlouho jsem se rozhodoval, jestli dám tomuto snímku plné hodnocení a po zvážení všech plusů a mínusů jsem mu ho dal, protože mi silně připomínal můj oblíbený americký thriller Sedm a to nejen svou ponurostí, ale taktéž svým náboženským tématem. Také hlavní hrdina mi byl silně sympatický a tak trochu mi připomínal frontmana německé kapely Rammstein Tilla Lindemanna. Způsob vražd mi zase tak trošku připomínal maďarskou kriminální komedii Revizoři a to hlavně tím způsobem, že stojíte na peronu metra a najednou vcukuletu do vás strčí nějakej zakuklenej magor a vy skončíte v kolejišti jako nějaká rozmáznutá pizza. A hlavně se mi líbilo netradiční finské prostředí a neortoxní řešení hlavního představitele Tima, které nebylo vždy podle finských policejních zákonů a když mlátil lidi, tak mi to fakt silně připomínalo máchaní pravačkou již zmiňovaného zpěváka německé kapely Rammstein. Ale popravdě řečeno měl na to právo, jelikož pocítil znatelnou ztrátu v rodině se kterou se jaksi taksi ještě nedokázal smířit a tak trošku asi přestal věřit ve finský soudní systém a dělal si to všechno podle svýho zákona. Celkem příjemná hudba hodící se do těchto končin podtrhuje zdrcující atmosféru tohoto honu na sériového vraha, která je spojená s vnitřní pomstou a pomalu skoro jistým rozkladem hlavního představitele, který se až asi v polovině filmu dozví, že má co dočinění s celkem úchylným sériovým vrahem. VAROVÁNÍ : Ve filmu jsou vidět brutální scény, takže by se na něj neměli dívat malé děti a celkově slabší povahy, ale pro milovníky thrillerů s příchuťí sériových vražd z netradičního finského prostředí, kde se ti lidé chovají fakt trochu jinak nebo mi to aspoň tak přijde je to celkem zpestření od těch hollywoodských trháků s okoukanými a přeplacenými hvězdami amerického filmového nebe. Také mě potěšil herec Ville Virtanen, který se zde zjevil v jedné menší roli policisty, ale kterého jsme mohli vidět ve finském kriminálním seriálu Sorjonen, který se taktéž točí okolo sériových vrahů. Ono ve Finsku je to asi hodně oblíbené téma a asi se není, co divit, když je tam skoro furt tma, tak co ti lidi mají dělat v tý depresivní tmě než vraždit a aspoň je sranda a já a i ti vrazi si to patřičně užíváme. Za mě zasloužených severských 90%. (21.07.2021)