Kluk na kole

Už dlouho jsem se u nějakého filmu necítila tak rozpolcená ve vztahu k hlavní postavě. Cyril je na jednu stranu nešťastný kluk, který se nechce smířit s tím, že jeho otec je kolosální nula, která se ho zřekla jen proto, aby zachránila vlastní drahocennou existenci. A na druhou stranu je to nezvladatelný sobecký spratek, jehož kariéra by nepochybně pokračovala nástupem do pasťáku, nebýt samaritánky Samanthy. U té mi zas úplně unikaly její motivace. Že se o opuštěného kluka stará o víkendech, dobře. Je to od ní hezké. Že kvůli němu vykopne svého hřebce, budiž. Ale lehkost, s jakou Cyrilovi odpustí, co (jí) udělal a dokonce je za něj ochotná splácet náhradu škody – to by už chtělo menší vysvětlení. A tato nedotaženost provází příběh až do samého konce. Prostor pro dohady je někdy fajn, ale neměl by se stát pustou plání. (19.02.2015)

No a jak to bylo dál? To si v zájmu podpory pěstounské péče hezky happyendově domyslíme, zvlášť potom, co nám byl vnucen pohled na nepěkný kousek synka ze spořádaných poměrů, že? No, nic proti, Dardenni správně vystihují trauma odložených dětí s jeho projevy - jak nepřijatelný je fakt, že ztrácí jedinou jistotu, co měli, byť byla zřejmě pochybná (škoda, že jsme se nedozvěděli, čím Cyril procházel při soužití s otcem a jaký byl před přijetím do dětského domova), ale úskalí, provázející pěstounství či adopci už tolik nerozvádí, nedozvíme se, že až zbožštělé omlouvání otce není jen prvotním jevem provázejícím odmítnutí, netušíme, že při sebemenším náznaku zájmu ze strany otce - kterému v očích jeho dítěte pěstoun nesahá ani po kotníky, ač se mu snaží dát vše, čeho je schopen - bude odmítnut, kritizován a viněn spolu se sociálním systémem, který otci nedává možnost se postarat, mlčí i o vděku, který je logicky očekáván na prvním místě, ale ve skutečnosti se ocitá na tom posledním, pokud vůbec. Pěstoun by se měl dozvědět, že přednost před ním budou dostávat ti, co si ji nezaslouží a že jeho chvályhodné počínání bude neustálým bojem s geny a předchozí výchovou dítěte na jedné straně a s vlastní rodinou a společností na straně druhé... Snímek naznačil, že Samanthina oběť nemusí být marná, ale otevřeným koncem zapomněl dodat, o jak vzácný jev se jedná. Každopádně, kdo se k takovému kroku odhodlá z ryze soucitných důvodů (ne pro vidinu zisku v podobě pěstounských dávek) a dokáže se povznést nad všechny neúspěchy a prohry, aby někomu předal vše, co je v něm dobré, má můj obdiv, já bych to nedokázala... Dobře zahraná zarputilost malého Cyrila i Samanthina odevzdanost napomáhají utvoření představy o složitosti hledání vztahu, založeného na neustálé schopnosti začínat znovu a líp. (26.07.2013)

Celkem povedené drama o chlapci s nelehkým osudem. To co mi tu chybělo bylo trošku více souvislostí- protože snímek, jakoby byl pouhou výsečí z celého příběhu. Pro to, co bylo cílem filmu to naprosto stačilo a možná by bylo zbytečné tam něco přidávat, ale pro mě osobně to bylo místy celkem ploché. Líbila se mi kamera a celkový způsob realizace příběhu. (Tím myslím zajímavé a všeříkající zachycení- ke kterému už ani nebyl potřeba nic říkat.) (11.02.2013)

Kluk na kole je dokonale přirozený film. Představuje s lehkostí sobě vlastní příběh kluka, který neví, jak na tom je. Má tátu, kterej na něj sere a nehlásí se k němu. V děcáku ale být nechce a tak dělá všecko pro to, aby žil normální život normálního kluka. V tu chvíli si ho na starost vezme Samantha, která se bude snažit Cyrila navést tím správným směrem. Kolem něj ale zbrojí jedno nutkání, lákání a vábení zla a je jen otázka, jak se k tomu všemu postaví. Čas nakonec ukáže, ke které straně se přikloní. Pět hvězd nedávám jenom proto,že je tenhle film krásně a lidsky natočen. Dávám je právě proto, že jsem v tomhle filmu viděl skutečnost, se kterou jsem se na základní škole také hned několikrát setkal a setkávám se s ní dodnes. (16.09.2014)

Bratři Dardennovi prolomili některá svá tvůrčí tabu a začali používat umělecké prvky v jejich tvorbě dříve nemyslitelné, jako například filmovou hudbu, přesto ale zůstal zachován jejich typický rukopis - silné psychologické drama, naprosto famózní práce s herci, specificky s těmi dětskými, hlavní hrdina (samozřejmě na pomezí dětství a dospělosti) s velmi pohnutým osudem, ručně snímaná kamera, minimum stylizace, důraz na realistické ztvárnění i vyznění, velmi pozvolná dynamika, ryze komorní ladění, mezi obsazenými přirozeně nemůže chybět dvorní herec Dardennových Olivier Gourmet. Originální je na tomhle snímku ten neustálý pohyb hlavního hrdiny (zprvu běh, poté kolo), kontrastující s pozvolným plynutím filmu, jako by tím vnějším pohybem tvůrci popisovali ten vnitřní, mentální, navíc celá ta lokomoce může být zcela symbolicky vnímána coby (Sysifovská) cesta odvrženého syna za svým otcem, a samozřejmě to psychologicky fascinující rozklíčování důvodů Cyrilova chování (ještě o mnoho víc by mne zajímal jiný film rozklíčovávající motivaci chování Cyrilova biologického otce). (11.09.2012)