Sykt lykkelig
Happy Happy
Režie:
Anne SewitskyScénář:
Ragnhild TronvollKamera:
Anna MykingHrají:
Agnes Kittelsen, Joachim Rafaelsen, Maibritt Saerens, Henrik Rafaelsen, Oskar Hernæs Brandsø, Nils Christian Fossdal, Heine TotlandObsahy(1)
Pro optimistickou Kaju je rodina tou nejdůležitější věcí na světě - a tak o ni pečuje navzdory všem. Je oddaná manželka, která partnerovi promíjí celonoční výpravy s kamarády i nedostatek sexuálního apetitu. Stejně tak je milující matka synovi, u kterého budí jen výsměch. S úsměvem, občas dosti křečovitým, bere život takový jaký je. Až do okamžiku, kdy se do sousedství přistěhuje „dokonalý manželský pár“. Jsou úspěšní, krásní, vzdělaní, a aby toho nebylo málo: adoptovali sirotka z Afriky! To už je na Kaju trochu moc. Chce se jim vyrovnat - musí se s nimi spřátelit. Dokonalost sousedů však po několika setkáních mizí stejně jako idyla nového přátelství obou rodin. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Ne každej den je severské posvícení. Musím se přiznat, že námět toho nabízel víc, než přinesl film. Snaha dotáhnout postavy do bodu, kdy divák sepíná ruce a tiše očekává následující děj, se prostě nevydařila. A ačkoli tohle Seveřani umí vcelku poctivě, tady je cítit fušeřina. Kromě této chybky na kráse bych připsala nějakou i nevýrazné postavě Stigveho. Pokud totiž někdo cíleně popisuje rodinný čtyřúhelník a pak tohle odflákne, je to ostuda (stejně jako prostor, který je věnován životu postav, trochu vázne). Dobrá je nenápadná symbolika, která vyvolává alespoň minimální potřebu zamyšlení, tíživý pocit, který je vyvolán díky dokonalé souhře počasí s dějovou linkou, a taky ten odraz severského venkova mě nenechává chladnou ani náhodu. Já jen doufám, že důvod, proč sever tak trpí na ty sebevraždy, nevyplývá právě odtud. ()
Prvních pár minut jsem měla pocit, že cokoli špatného se Kaje stane, ji budu ze srdce přát. Ale ona se ta postava po chvilce tak nějak uklidní, že jsem ji i začala chápat. Jen ten konec byl příliš předvídatelný. Pár skvělých momentů, ale tenhle norský film má (většinou ty s Noahem) a za ty dostane čtvrtou hvězdičku. ()
Nikdo není dokonalý a nikde není tráva zelenější. Všichni to víme a přesto pořád a pořád potkáváme lidi, kteří se zdají tak dokolalí, že té iluzi rádi znovu uvěříme.... Mám tyhle severské věci docela ráda a tak možná s hodnocením trochu nadržuju. Ale mě se to líbilo, ačkoli je to možná příběh, jakých je kolem tisíc a jaké už byly zpracované stokrát a lépe. Sníh a chlad, láska a vášeň, pravda a lež, jde to všecko hezky dohromady. ()
Na severské kinematografii je prostě úžasné, jak okamžitě ztratíte pocit, že sledujete herce, a namísto toho se Vám zdá, že někdo nechal odloženou zapnutou kameru, jak v nějaké reality show. Tak přesvědčiví herci umějí Norové být, bez patosu, bez klišé, nenaápadné a přitom tak obrovské. Tento film je toho důkazem. ()
Maximálně tak usměvavé, řezat smíchy se ale rozhodně nebudete. Tentokrát jsem docela zklamaná. Od norů bych čekala víc, mají rozhodně lepší filmy, které ale nedobyly naše kina. Myslím si, že ani pěvecké vložky pánského kvarteta nebyly nutné, ale aspoň to trochu oživily, když jsem usínala. Vlastně bych se obešla i bez zpěvu Kaji..... Mám pocit, že bych se asi obešla bez toho filmu úplně. ()
Reklama