Až vyjde měsíc

Jako byste se dívali na obraz šternberského naivního malíře Libora Vojkůvky a někdo se vás pak zeptal, O ČEM ten obraz byl? Ano, bylo to... o tom. Takové... ryze Andersonovské. Bylo to plné sytých barev, sytých charakterů, sytých dialogů a sytých skautů. Hladové byly jen ty dvě divné, sofistikovaně uprchlé děti. A ačkoli byly tak velice divné, hladové po lásce byly úplně normálně. Jako kdokoli z nás, z našeho dospělácky šedého světa. Jenže divný Sam a ještě divnější Suzy ten hlad brali tak nějak víc od podlahy, bez kompromisů. Jak řekla Suzy po krvavé bitvě: „Bylo to buď my, nebo oni.“ Vzpomínám, taky jsem chtěl kdysi dávno utéct z domova, vybaven příručkou zálesáka. I vzduchovku jsem měl a sirky... Vlastně mi chyběla jen ta kánoe. Ovšem co s kánoí na Hané, že. A taky jsem tak nějak ani neměl s kým utíkat, což je chyba dosti zásadní. Tak jsem si to alespoň teď v dospělosti dodatečně užil, při tomhle krásně groteskním Andersonově úletu do barevnějšího a láskyplného světa. A jeden malý, něžný vzkaz těm, kdo se tuto nádhernou naivní malbu na filmové plátno odvážili hodnotit jako blbost : Nešahejte mi na tento film. Nebo vás bodnu! Samozřejmě nůžkami pro leváky. (28.12.2012)

Prvý Andersonov film, ktorý má u mňa osobité kúzlo, je tak trochu uletený a milo zábavný. Herecký amsábl je zložený zo zaujímavých tvárí, niektoré "postavičky" pobavia samé o sebe, nájdu sa aj tie menej zábavné. Z filmu však ide ľahkosť, romantika, nevšednosť, z hľadiska nápadov má tiež čo ponúknuťa a celkové spracovanie je skrátka roztomilé. (12.10.2012)

Všechny filmové encyklopedie správně uvádějí, že pan Anderson vysílá na zcela jiné frekvenci než na které já přijímám. Jenže tentokrát se naše vlnové délky několikrát náhodně protnuly a ač se nevyhnu tradičnímu konstatování, že tento snímek je divný, tak nemohu popřít přítomnost několika velmi zábavných okamžiků. (19.04.2014)

Wes Anderson (opět) demonstruje svůj um pro přezvláštní komedie. V rámci své tvorby neinovuje, avšak navenek originální stále je, kombinuje precizní filmařinu protkanou promyšlenými detaily s odlehčeným a nenáročným dějem, který je "sofistikovaně jednoduchý". Moonrise kingdom je snímek schopný zaujmout jak dětské, tak dospělé obecenstvo, představuje dětské prostřední, dětskou lásku a dá se říct, že pracuje i "dětskou logikou", avšak v pozadí je citelný pocit nostalgie a melancholie, který uspokojí i intelektuálně laděné pamětníky. Přístup k postavám je vskutku zajímavý, děti se chovají jako dospělí a dospělí naopak působí infantilně do té míry, aby se s nimi srovnali na stejnou úroveň. Výsledek paradoxně není guláš pejska a kočičky, ale hladce do sebe zapadá... Jen osobně tím nejsem až tak unešen. 7/10 (24.09.2012)

Mám rád filmy Wese Andersona, i tento má svůj zvláštní vypravěčský styl, který mají jeho fanoušci rádi. Zde však bych měl velkou výtku k výběru Jareda Gilmana. Na hlavního hrdinu nemá žádné charisma, je mldý a bez jakékoli nadstavby (spousta jeho dětských "protivníku" ho strčí do kapsy), Jared jen tak existuje a divák tím pádem nemůže hlavní "uprchlickou" dvojicí fandit, což v takové situaci hloupé. Ostatní herecké obsazení na jedničku. hodnocení 70% (26.08.2012)