Domek z karet

(Viděno kompletních 6 sérií) Britskou verzi neznám, ale zde jde o specifické prostředí USA. A je tu Frank, zákeřná, ambiciózní, samolibá a manipulující svině, ovšem díky bravurnímu Spaceymu si ho stejně oblíbíte (včetně sarkastických poznámek/výmluvných výrazů do kamery). Spoluhráčka Claire (skvělá Wright) hraje též tvrdě a tvoří spolu zvráceně pragmatické manželství. Dost ale o postavách (vedlejších, často kvalitních, je hodně). Všechny ty lži, podrazy, zvraty, spiknutí vás nenechají v klidu a ztvárnění je luxusní. I přes málo uvěřitelné momenty (kterých přibývá) si 5 sérií drží vysokou úroveň. Samostatnou kapitolou je ale „feministická“ 6. řada, jež by šla nazvat Hamletem bez Hamleta. „FU“ moc chybí (to Netflix podělal), přesto série není tak slabá, jak asi vypadá (díky scénáři i Wright, která to táhne sama), dech jí dochází až směrem k (dost neuspokojivému) závěru. Hodnotit po 6. řadě je těžké, přece jen ale skončím na slabších 5*. „Freddy věří, že když z dodávky spadne lednička, je lepší uhnout stranou. Já věřím, že to lednička má uhnout mně.“ (31.08.2014)

Kdy jindy sepsat komentář k tomuhle seriálu než v den inaugurace prezidenta, jenž střídá ve funkci osobu, která z amerického prezidenství udělala live verzi House of Cards?:) Nebo minimálně jeho poslední řady, která byla už totálně WTF... Kevin Spacey a Robin Wright jsou nepochybně skvělí herci, ale jak se ukázalo, bez showrunnera Beau Willimona to sami neutáhli. Takže vzato stručně - první dvě řady jsou geniální, poslední záběr druhé řady byl zcela "mindblowing". Když se ve třetí začal děj rozplizávat kolem Douga Stampera a jeho lavírování, začalo to drhnout, a zhoršovalo se to s přibývajícím "creepy" vlivem jistého životopisce. Čtvrtá řada byla víc o blouznění Franka Underwooda než o čemkoliv jiném, a nejsvětlejším místem byl prezident Petrov. Pátou řadu už v zásadě držela jen tehdy aktuální "skandální" linka se sociálními sítěmi. Ano, přišel sice i silný "záporák" guvernér Conway (a jeho online dokonalá rodinka), ale cirkus, jakým se Underwoodovi snažili zachránit volební výsledek, byl už úplně mimo. No a pak se to stalo... Me Too, děsivá zjištění ohledně Kevina Spaceyho, a jeho rázný konec... a ukrutně zoufalá snaha vyplnit prázdno, které po něm zůstalo. Kdo jiný než Netflix, který "drží prst na tepu doby", takže neváhá obsadit do historického seriálu z Británie nejen černošského hlavního hrdinu, ale i královnu anglickou, by mohl dospět k závěru, že to pravé bude najednou otočit kormidlo na GIRL POWER? Jo to jak poslední řada Ally McBeal - najednou úplně nové postavy, tvářící se, jako by u všeho byly od začátku, a tady navíc ještě srabácké odklizení Franka Underwooda někde v pauze mezi pátou a šestou řadou, výsledkem čehož je nevyhnutelně "Hamlet bez Hamleta":) A pokud mi někdo bude schopen vysvětlit, proč musela poslední řada skončit po osmi epizodách, naprosto uprostřed děje, kdy se neuzavřela snad ani jediná dějová linka, ale naopak bylo dokonale relevantní začít se ujišťovat, že tohle byl opravdu, ale opravdu konec, tak dostane moje doporučení do PR týmu ANO. Takže si to shrňme - první dvě řady byly fascinujícím a i formálně nápaditým příběhem psychopata deroucího se všemožnými intrikami k moci (při zachovávání sluníčkového veřejného profilu). Od třetí začal sešup dolů, v páté byl zoufale vidět i úpadek výpravy (některé scény na balkóně Bílého domu úplně křičely "polystyrén!"), a šestá to naprosto zabila. Měla sice ztíženou situaci, ale takovýhle konec nekonec si House of Cards nezasloužil... Seriál jako celek, no, asi zvládne udržet červenou zónu, ale pokud můžete, nedívejte se na jeho druhou polovinu:) 70% a to tak, že těsně. (20.01.2021)

Francis J. Underwood je zřejmě nesložitější, nejcílevědomější, nejzajímavější a nejšťavnatější seriálovou postavou několika posledních let. Nesází na laciné zvraty, pěkně pozvolna si chystá půdu, aby mohl mrazivě zaskočit. Manipulátor par excellence si nejprve brousí zuby na post ministra zahraničí, jakmile má však prezident jiný názor, rozpoutá tenhle vlivný kongresman promyšlenou cestu pomsty, která má ty nejvyšší cíle. Scenáristicky je to vypiplané, herecky je to bezkonkurenční a celkově je to samozřejmě politická pohádka, ale přesto... Ať je za kamerou David Fincher nebo třeba zrovna tak ostřílený Joel Schumacher, je to neselhávající podívaná. Tuhle nebezpečnou politickou hru dokonale ovládá dravý Kevin Spacey, který se po letech (pro mě nepochopitelného plahočení – buď si on nevybíral silné látky, nebo mu je jednoduše nikdo nenabízel) znovu ukazuje v silném světle. Místy mi připomíná jednoho doktora mé dcery: kouká do grafu, hraje si s propiskou, do počítače ťuká lékařskou zprávu a ještě u toho vypráví vtipy. Naopak Robin Wright mi jako jeho opora překvapivě tak úplně nesedla. Ale uvidím dál, jsem oproti jiným divákům teprve na počátku druhé série. Takové hutné dialogové scény tady dlouho nebyly, podle ohlasů je mi jasné, že pokračují i v dalších dílech, protože vedlejší linie zůstaly lákavě otevřené. Po čase: Pokud bych dal první výtečné sérii 90%, druhé 80% a třetí (za mě jednoznačný krok mimo) 60%, musím jít s hodnocením dolů!! Naštěstí čtvrtá série to zase vyhnala hodně nahoru (80%), zatím u poslední páté série už chtě nechtě vyčerpáváme témata a situace (70%). (28.07.2015)

Ruthless pragmatism. Vydírání, korupce, (ne)předstíraná (a)morálnost, ctižádost a touha po moci s americkým úsměvem na rtech v hávu vysoké politiky. Znáte ten rozpolcený pocit, kdy na jednu stranu chcete tak strašně moc vidět další epizodu a to nejlépe hned teď, ale zároveň si jí pustit nechcete, jelikož to znamená okradení se o celý jeden díl a tedy nevyhnutelné přiblížení se konci, kde již žádná další epizoda nečeká? Znáte? Tak přesně tohle je v mých očích zámořský remake House of Cards. Jde o remake, který má smysl, protože jakkoli obě verze vycházejí ze stejné situace, tak se každá vydá svou vlastní cestou. Americká verze do značné míry staví na pragmatické dynamice Underwoodovic vztahu a má (ne)překvapivě mnohem blíže ke Dnům zrady než k předloze (což díky Willimonovi není žádná náhoda). Jde o ukecanou politickou intrikárnu, na kterou zdánlivě padne ono okřídlené „sere mramor". Zdánlivě. Ve skutečnosti však těžko najít seriál, kde by to pod povrchem tolik vřelo hmatatelným dusnem. K čemuž až nečekaně dobře sedne i výrazně fincherovsky vycizelovaný chladný vzhled; a to zdaleka nejen v jím režírovaných epizodách. S pozdějšími sériemi tvůrci postupně do seriálu více a více zapracovávají aktuální témata. Což (prozatím) vrcholí v třetí řadě linií s AmWorks a "jakože Putinem"; a překvapivě to ani v jednom případě není ke škodě, přes koleno lámané a nepůsobí to jen jako "nutná vatózní výplň, protože nevíme čím těch třináct dílů na sezónu vyplnit", ale zároveň se nedá popřít, že třetí série se (nejen) díky tomu veze na jiné vlně než ty předchozí a není to vždy jen ku prospěchu. Čtvrtá série pak sice nezačne v úvodních dvou třech dílech nejlépe, ale záhy se vyprofiluje do druhé nejlepší řady; jakkoli mírně přitažené za vlasy. Také je oproti předchozím balastu zbavená a tedy více dynamická; což se projevuje i kratší stopáží jednotlivých epizod (cca 8 minut na díl čili ve výsledku jakoby o dvě epizody kratší). Seriál to nepochybně není bezchybný (ostatně co je; tady vadí především product placement a méně sevřená druhá série, které schází "polidšťující" element à la Peter Russo), jen tak po většinu stopáže působí; především pak ve své úvodní a čtvrté řadě. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | (10.11.2013)

Kroch, kroch, kroch... Krochkám od blaha a absolútneho nadšenia. Bezkonkurenčná surová a realistická epická výprava za verejnosti nastavené kulisy do zákulisia tej skutočne VEĽKEJ politiky, kde peniaze neznamenajú nič, moc, lojalita a spojenci všetko. Fincher rozohráva perfektnú šachovú partiu, v ktorej chladnokrvný kongresman Frank Underwood s tvárou Kevina Spaceyho presúva figúrky na svoju stranu a protivníkov vyhadzuje zo sedla. Precízna škola vysokej scenáristiky a zručná réžia spolu so skvostným obsadením (Kate Mara - kroch, kroch, Robin Wright, kroch kroch, Corey Stoll úžasná fujda feťácka chlastajúca vyžírka) posúvajú tento seriál ďaleko za hranice predstavivosti bežného div(i)áka. Pilot: 100% P.S.: Cynické a uštipačné Spaceyho poznámky do kamery smerom k div(i)ákovi sú na nezaplatenie. HODNOTENIE PRVEJ SÉRIE: House of Cards ma neskutočne strhol, a vlastne už k nemu nedokážem povedať nič, aby som sa neopakoval. Počas celej série boli scenáristické karty rozdané neuveriteľne luxusným spôsobom, a ja som si tú prehliadku korupcie, moci, politiky a zvrhlého sveta náležite užil. Nemá zmysel sa vyjadrovať k réžii či hercom, to som spravil už pri hodnotení pilotu. Škoda len, že iba porušovaním scenáristických pravidiel a podobných vychytávok si absolútne stopercentnú úroveň až do konca neudržal. 1. séria: 90% (17.01.2014)