Domek z karet

Je to hype, viď Franku? První sezona se rozjíždí celkem rychle, Franka poznáme a sledujeme v jeho cestě ke slávě a moci, kterou si (minimálně podle sebe a své manželky) zcela zaslouží. Je to žralok v politických vodách, který se nebojí využít všechno a všechny, aby dosáhl svého cíle. Už zde jsem si říkal, že na to, kolika lidem "nevrací" jejich náklonost, jeho vliv až překvapivě roste. Cesta síly a strachu je nebezpečná. Druhá sezona je pro mě osobně zatím nejlepší. Od začátku do konce přímočará a s přehledem rozjíždí konspirace a intriky k jedinému, velkolepému cíly. Třetí sezona zatím nejslabší. Linie i postavy neměly takový náboj, jako by se musely změnit, aby vše fungovalo. Čtvrtá sezona mě naštvala. Z mé velice oblíbené Clair se během jedné sezony stala mrcha, jen proto, aby se opět vrátila na své místo jen s nepatrně lepším místem (ukázala rohy a dostala svoje). Konec sezony však ukázal, že seriál netrácí dech a naopak přidá na intenzitě a vrátí hlavní duo v nejlepší formě. Nic menšího nebude akceptovatelné. Dlouhodobě jsem zvědav, zda seriál unese více jak 5 sezon, protože témata se vyčerpávají, Frank nemá kam jít, dochází i postavy, kterých se zbavuje s rychlostí kulometu... Politika je špína, kde máte jeden den nepřítele, druhý den je z něj spojenec. Může to fungovat ještě dlouho? PS: Nejemotivnější okamžik seriálu zatím "atentát". (25.09.2016)

1. díl 80% 2. díl 80% Zatím nic přelomového nebo šokujícího, "jenom" velmi dobré politické drama. Otázka je, jestli to na Finchera není málo. 3. díl 80% 4. díl 80% S odchodem Finchera z režiserské židle (a nástupem Jamese Foleyho) se zároveň začínáme víc věnovat postavám na úkor děje. Úroveň a poutavost ale stále stejně vysoká. 5. díl 80% A ani Joel Schumacher HOC asi nepotopí. Oceňuju čím dál víc absenci karikatur a lacině šokujících zvratů. I tak to má solidní tah. (02.02.2013)

Kde Sir Humphrey končí, tam Frank Underwood začíná. Úvod seriálu je schválně krotší, aby se v posledních dílech proměnil v doslova politický (i skutečný herecký) boj o holý život. Pro Kevina Spaceyho skvěle padnoucí (nad poprvé skutečně záporná role a jak vidno, dal do ní hodně ze sebe). A na fantastickou Robin Wright nesmím zapomenout, i když její postava má v poslední řadě na svědomí poněkud samoúčelné dějové zvraty. Přes všechny peripetie, kterými prošel, ale stále HoC zůstává nadprůměrnou, napínavou zábavou, jedním z mnoha dobře rozjetých projektů páně Finchera, který má na svědomí Netflix, snad nejlepší VOD platforma současnosti. Jen ty konce jsou bohužel trochu marnější... (08.01.2015)

Amorální! Uhrančivé! Dusivé! Nejdepresivnější a zároveň nejzábavnější seriál široko daleko s neskutečnými hereckými tahouny, který je od začátku do konce chladnou a vykalkulovanou podívanou o jedné honbě za mocí. Hypnotická jízda, od které se člověk nemůže odtrhnout. Kdybyste náhodou nevěděli co s časem, tak ho rozhodně investujte do House of Cards! Tohle stojí za každou minutu! Update O druhé sezóně se dá napsat všechno možné, jen ne well-played. V nastoleném duchu první řady se drží pouze úvodní epizoda, které je šokující a nervy drásající, ale zbytek je jen scénáristické zametání nehodících se postav a vedlejších zápletek pod koberec. (23.12.2013)

Vypadá to, že Golden age seriálové tvorby, jak se o téhle éře mluví, je skutečně tady a v dohledné době neplánuje nikam zmizet. Tradičně vynikajícího Spaceho zde pro mě ještě o třídu přehrává úžasná Robin Wright a to je co říct. Politika, politický žurnalismus, pečlivé plány, hýčkané křivdy, nenaplněné ambice, páky, zrady - House of Cards to má všechno. Sám nevím proč nemám pro tenhle konkrétní seriáolový klenot pátou hvězdu - možná proto, že mě nepobavil tak jako Banshee, nenadchnul mě výpravou jako Řím, či Hra o Trůny, nezanechal ve mě nic zásadního jako The Wire či Sopranos a o politice mně toho neřekl nic, co bych před tím nevěděl, nebo netušil. Co však není, může velice snadno být - na druhé podívání, či s druhou sezónou můžu názor změnit velice snadno. 80% (29.11.2013)