Mistr

The Master je divnej film. Tohle byla první věc, co mi přišlo na mysl, když jsem na film koukal a i potom, co jsem ho dokoukal. Vlastně jsem z něj měl dost zvláštní pocit už když jsem se na něj chystal, ale Joaquin Phoenix byl přesně ten důvod, proč jsem film chtěl vidět. Výsledek je takový, že Joaquin předvedl další ze svých naprosto brutálních výkonů, u kterého jsem ale měl jeden problém. Vůbec jsem jeho postavě nerozuměl. Takovou psychicky narušenou postavu jsem totiž snad nikdy v životě ani neviděl. Netušil jsem, co udělá příští minutu, což bylo vlastně dobře a utvrdil mě v tom, že je opravdu precizní herec, který je pro roli schopný udělat cokoliv. Klobouk dolů. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na Hoffmana, který nebyl špatný, ale celé se to odehrává v takové zvláštní době padesátých let. Lidé se chovají zvláštně, celá ta atmosféra je dost divná, ještě se do toho připleta cosi, co by se dalo nazývat sektou. Fakt zvláštní film, těžký si z toho udělat nějaký hlubší obrázek. Snad jenom dodám, že i díky hudbě mi během filmu bylo dost nepříjemně, což byl vlastně účel, ale kvůli čemu nedokážu jít výš jak na tři hvězdy. (24.02.2013)

To čo je na tomto filme výnimočné sú herecké výkony a spôsob spracovania. Herecké výkony sú bezpochyby tým čo ma v konečnom dôsledku nútilo k vyššiemu hodnoteniu. Philip Seymour Hoffman a Joaquin Phoenix predviedli skutočne majstrovký koncert. Horšie je to už však s tým spôsobom spracovania. Dočítala som sa kopec chvál aj na ten, mňa však obišiel míľovými krokmi. Nemám nič proti umeleckej invencii režiséra práve naopak, hlavne ak dokáže film urobiť zvláštnym, svojským, poetickým či už obrazovo, alebo príbehovo. V tomto prípade však to zvláštne vrstvenie príbehu a rozsekaná skladba pre mňa príbeh urobili značne nečitateľným a únavným. Jednoducho príbeh pochovali pod hŕbou nánosov "make up-u". Načo vám je zaujímavým štýlom a pekným písmom napísaná kniha ak vás nedokáže zaujať? Presne na to na čo vám je film, ktorý je zaujímavo natočený, ale osloviť vás nedokáže... (13.05.2015)

Rezignuju na snahu zaujmout k tomuto filmu po jednom zhlédnutí jasné stanovisko. Phoenix i Hoffman hrají božsky, technicky je film zvládnout špičkově. Je příjemné vidět jednou za čas v kině něco, co se vůbec nepodobá zbytku hollywoodské produkce - a The Master je opravdu hoooodně jiný, až se v tom, řekl bych, trochu otravně vyžívá. Přitom přidat špetku klasické příběhovosti by značně pomohlo divácké přívětivosti a artoví onanisti by byli spokojení tak jako tak. Dva magoři se dvě a půl hodiny chovají jako magoři, dělají magořiny a baví se o magořinách ... a nikdy z toho nic moc zajímavého nevzejde. Chybí katarze. Finále spíš vyvane, než aby potvrdilo statut výjimečného filmového zážitku. Určitě by ale bylo vhodné vidět film ještě jednou. Když mně se tak strašně nechce ... (12.01.2013)

Tajně jsem doufala, že s příchodem postavy Philipa Seymoura Hoffmana získá film myšlenku a spád, ve skutečnosti však v onom momentu mělo mé utrpení teprve začít. Herecky a režijně nesmírně precizní film, příběhově však o nic hlubší než myšlenky "mistra" Dodda. Ukázka všeho, co nemám ráda na kontinentální filosofii, v nekonečných 137 minutách. (24.11.2012)

PTA je späť a multiplexové zariadenia sa zas raz boja o svoje tržby a právom, nejde totiž ani zďaleka o uspokojivú filmárčinu, ale skôr o ťažko prístupné remeslo kedy sa už nadobro rezignuje na klasický naratív a štruktúra deja sa nesie v kauzálnom stream-of-consciousness štýle. I keď sa zrovna nejedná o náročné gusvansantovské rošády ala "Paranoid Park" a podstata príbehu je rozlišiteľná, tak spôsob storytellingu je nepohodlne nekoherentný a takisto excelentne korešponduje s nejednoznačným vzťahom dvoch výrazných individuii v ktorom labilná, ale za to úprimná povaha Freddieho Quella hľadá útočisko v rukách "priateľského", no bláznovstvá šíriaceho Lancastera "veliteľa" Dodda. Ich kľúčové slovné výmeny sú úderné o sile Thorovho kladiva, vzájomné sympatie/nedorozumenia nepostrádajú emotívnosť, ale ani nevyspytateľnosť a celý pomer je jedna komorná (do hĺbky idúca) psychologická štúdia. Subjektivizácia z pohľadu postáv je teda zrejmá i veľmi účinná, navyše trio Phoenix/Hoffman/Adams predvádza absolutistické výkony hodné náležitého ocenenia a score od Johnyho Greenwooda kde sa to opäť hemží zimomriavkovými orchestrálnymi variáciami (nediegetická otváračka "Able-bodied seaman" ma hneď nechala spomenúť na onoho principiálneho ropného magnáta a prikovala ma k sedačke) či láskavo pokojná kamera Mihai Malaimareho Jr. (fakčilo sa cez 65-70mm šošovky jak za "Bena Hura" čo by snaha o navodenie breath-catching effect - podarilo sa) uvedená do pohybu len vtedy, kedy to naozaj treba (vzdanie holdu snímku "Melvin and Howard" skrz púštnu jazdu je famózne) a bravúrne reprodukujúca drinu s nasvieťovaním, ktoré ku prospechu veci našlo uplatnenie v druhom pláne - no skrátka elektrizujúce. "Master" obhájil posledné Andersonove umelecké tendencie, je vecným pokračovateľom aristokratického eposu "There will be blood" čo by ničiaceho zobrazenia cynického individualizmu a ekonomického šovinizmu (nielen) kapitalistického východu. Nadväzuje naň však cez mierne inú krajinu, krajinu vnútornej dezorientácie, profesórsky skrytej manipulatívnosti a nezodpovedaných otázok. Pachuť po trpkej lekcii ale pretrváva, namiesto jedného hereckého koncertu sa udejú rovno dva a nemálo úsekov svojím minimalistickým tvorením presahov spakruky zabíja. Najcennejší masterpiece sa nekoná (ten už uzrel svetlo sveta v roku 2007), ale PTA aj napriek tomu naznačil, že korunovaný titulom MASTER by mal byť znovu aj v roku 2012 a preto budte u toho, možno sa to stane...aj Vaším privilégiom. (16.11.2012)