Mistr

,,ROZHODL JSEM SE. BUDEŠ MOJE POKUSNÉ MORČE A CHRÁNĚNEC“...... /// Kterak hloupé a tupé zvíře s lidskou podobou J. Phoenix (jestli takovej nejseš doopravdy, tak si to zahrál parádně!), nakonec přestalo chlastat a zasunulo bez násilí…. Intimní příběh člověka plnej akademický nudy, zato s parádníma hereckejma výkonama. Ale to by si jeden hubu rozerval…. Jsou věci, který nedokážu vocenit. Vod týhle cesty, jak vyléčit šílence jsem čekal víc, než další pokus o filosofický následovnictví Darrena Aronofsky. Jenže ten aspoň dokáže prodat příběh… Emoce žádný, osudy, který zaujmou … koho? Kurva mi neříkejte, že všichni chcete vlízt do ňáký sekty? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Věřím, že některý bitvy vedu dýl než existuju. 2.) Byl na mě aplikovanej program 45 – verze 1. 3.) Thx za titule ,,exitus“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.02.2013)

Když MISTR běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych měl chuť na něj jít. Když se mi ale teď - po více než dvou letech od české premiéry - dostalo do ruky DVD, neváhal jsem ani chvíli - a dobře jsem udělal. Ten film je naprosto brilantní přehlídka dokonalé filmařiny a neuvěřitelně precizního herectví, které se jen tak nevidí. Teprve po zhlédnutí tohoto filmu mi začalo být líto, že Philip Seymour Hoffman už není mezi námi - jaký to byl herec, bože! V kombinaci s Joaquinem Phoenixem nechali vzniknout scénám, které jsou skoro nevydýchatelné, jak moc intenzivní jsou. I ostatní herci jsou skvělí a celý ten film jsem shledal jako naprosto fascinující a doslova "mistrný" :-) Současně se mi hodilo hlavou, že jsem asi neviděl jiný film, kterému by se tak dokonale podařilo evokovat atmosféru 50. let - kostýmy herců, jejich účesy, dobová auta, interiéry.. vše je neuvěřiteně přesvědčivé a věrohodné. Uff, výjimečný filmový zážitek, který se z hlavy bude dostávat dlouho, Paul Thomas Anderson je naprostý génius. Nedoceněný skvost, pro nějž je 5 hvězd málo. (02.08.2015)

Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen (23.01.2013)

Výborný film a PTA je pan filmař. The Master má podobný feeling jako There will be blood, nicméně jeho příběh se mi zdá sevřenější a co se týče stopáže rozhodně lépe zvládnutější. Tady se jen horko těžko hledá nějaké hluché místo, ačkoliv to není film poháněný zápletkou jako spíš postavami. Takže už jen za to tempo má u mě Anderson obdiv. Herci jsou neskuteční. Phoenix podává absolutně šílený výkon. Vůbec jsem ho nepoznávala. S tou rolí tak splynul, až mě to děsilo. Hoffman byl úplně stejně vynikající. Jejich herecká chemie byla výborná. Scéna s výslechem budiž toho důkazem. Po jejím konci jsem jen vydechla "Oscar!". Andersonova režie je dokonalá. Všechny záběry jsou poskládané neskutečně chytře. Tohle se jednou bude promítat na filmové škole. Když jsem po konci filmu viděla znova plakát, tak jsem pochopila, jak byly myšleny ty parelely mezi ústředním triem. Každý je něčím mistrem. Každý je někým ovládaný. Affleck nepřirovnal PTA k Wellsovi jen tak pro nic za nic. PS.: Kéž bych to tak mohla vidět v 70 mm. (17.01.2013)

Potřebuju to vidět ještě jednou, ale čuju další andersonovskou uberpecku. Phoenix fenomenální, Hoffman těsně v závěsu, ale především je tu ono pomalé sektářské sondování, které dráždí každičkým dialogem. Servíruje Dodd smyšlené bláboly, nebo svému učení skutečně věří? Záleží na tom? A může člověk vůbec žít tak, aby byl opravdu svobodný? Možná je to celé neskonale banální, ale pozornost to drží jako máloco. (9/10) (10.01.2013)