Mistr

Pfuu, tak toto bola pomerne silná káva a prudký útok na mozgové závity diváka. Miestami mi The Master prišiel zbytočne naťahovaný, bezpredmetný, inokedy zas mimoriadne nápaditý a záživný. Teraz sa ešte rozhodnúť ku ktorej strane svoje hodnotenie prikoním. Vďaka hereckým výkonom P.H. Hoffmana a Joaquina Phoenixa je ale voľba viac menej jednoduchá. Mimoriadny zážitok, ktorý stojí za pozornosť. (09.09.2013)

Určitě zajímavý a promyšlený sled symbolů a motivů, které nelze brát jako nějakou látku vyskládanou na zlatém podnose. Divák se musí hodně snažit, hodně si domýšlet, utřídit právě viděné. Jednou za čas tak přijde dílo, u kterého je lepší vyzkoušet jej na vlastní kůži. Podchytit jeho podstatu totiž není tak úplně snadné. Diváci ho ale docení asi až časem – sám nevím, zda na mě víc působila soustředěná režie, výborná kamera nebo shrbený Joaquin Phoenix předvádějící Stanislavského metodu až na krev. Intenzivní zážitek se dostavil, ale ono potěšení, které od filmu očekávám, nikoliv. Kdo ví, třeba jednou, za pět deset let.. (06.06.2013)

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)

Sympatický pološílenec a deviant, který je vlastně v nitru jen nenaplněnou láskou zraněný chlapec a Mistr, doktor, jaderný fyzik i filozof, který je v nitru vlastně jen trochu chytřejším a hodnějším vůdcem sekty. Jeden naplní "účel" druhého, otázkou je zda se i jeden stane druhým? Vztah Freddieho a Lancastera je podivuhodný... PTA však raději než o přátelství vypráví o přezvláštních prostředcích jakými spolu ti dva komunikují a způsoby, jimiž se ovlivňují. Z jeho snahy je patrné, že chce působit "divně" a samozřejmě zároveň zajímavě, což se více méně daří. Mistr není zábavný jako Hříšné noci, silný jako Magnolia ani umělecký jako Až na krev, ale i přes svou "prázdnotu" dokáže člověku způsobit zvrhle uspokojivý a intelektuálně laděný zážitek. 7/10 (04.04.2013)

K tomuto "mistrovskému" veledílu asi poprvé v životě napíšu obsah. Napadla mě totiž formulace natolik všeobsažná a genitálně lapidární, co bezezbytku dokonale charakterizuje nekonečnou hloubku téhle rektální sondy do úplavicí zasaženého tlustého střeva. "Dvouapůlhodinový, scientologický auditing pošahaného vypatlance, co chlastá ředidlo.". Nic víc a nic míň. No, co vám budu povídat, typická Osralovka a těžký, těžký oříšek, jenž dokáží opět rozlousknout jen místní "nejerudovanější" tlučhubové a duševně zdravému divákovi hrozí akorát tak anafylaktický šok. A dál to znáte, zaplať Satan za multitasking! Dá se to ve zdraví přežít pouze v případě, že si to mrsknete na ploše do okna, ve druhém si pustíte nějaký zábavný film a pokud se obáváte, že by to i tak mohlo mít negativní vliv na váš zdravý vývin, lze u toho ještě velice úspěšně na pozadí vypičovávat mentály ve zdejších diskuzích. Ano, tolik zábavy si s tím můžete užít, a bohatě stačí jen co deset minut mrknout do rohu, jestli ten Hubbard stále ultranudně vymítá. Na druhé straně je ale třeba zmínit nepopiratelný fuckt, že poté, co Fénix zjistil, že kariéra esoterického rapera až tak nesype, znovu povstal z popela, oholil Krakonoše a vrátil se ke kopytu, je přesně tam, kde má být a v roli je tak dokonalý, až jsem mu naprosto věřil, že před klapkou do sebe vždycky nějakého toho panáka Esšesttisícjedničky opravdu kopnul. Ta jedna je za něj. (07.02.2013)