Víkend

(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 (12.11.2011)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Film jsem zhlédl s jedním z organizátorů svých prvních Mezipater, ke kterým jsem se jím nechal přesvědčovat hodně dlouho. A nelitoval jsem. Velmi citlivý příběh natěsnaný do jednoho víkendu o dvou lidech, kteří k sobě našli cestu úplnou náhodou. A jako předpůlnoční projekce se to velmi hodilo, naladilo mě to do příjemné nostalgie, kdy jsem něco podobného prožíval i já. (19.11.2011)

Homosexuální variace na Before Sunrise, v níž je jedno na jaké straně barikády divák stojí, protože výsledné situace a dialogy můžou být povědomé naprosto komukoliv. Po neděli následuje pondělí, tvrdé vystřízlivění a morální kocovina. Co je však skutečně škoda - že se s hlavní dvojicí nesetkáme za několik let právě jako s Jessem a Celine. Dialogově nejčistších devadesát minut festivalu. (06.07.2011)

Namlsán některými komentáři, pustil jsem si tenhle film. Výsledek je ten, že se mi dostalo bezesporu nejlepšího tématu s homosexuální tématikou, jaký jsem kdy viděl. Ústřední dvojice je vykreslena, jako normální, milující pár, plný citů a ne, jako uchyláci, kteří by se snad za svou sexuální orientaci měli skrývat nebo stydět. Když vezmu v potaz výborné herecké výkony a brilantní dialogy, nemůže být moje hodnocení nižší ani náhodou. Víkend není možná překrásný, pro mě je jen krásný a je to bezesporu jeden z filmů, který se mi letos vryl hluboko do paměti. (11.11.2015)