Kříž cti

Solidní, protiválečný a pravdivý příběh ze druhé světové války. Skoro celý film se odehrává v chatě, přesto nenudí. Pochválit musím především výkony herců a některé kvalitní dialogy. Konec, který byl možná trochu odfláknutý poukáže na osudy jednotlivých aktérů tohoto boje o přežití. Pro mě zcela určitě film, na který jsem rád narazil...7/10. (04.10.2012)

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)

Zážitek popisující názor k filmu je dle skutečné události! Mám rád druhou světovou válku ve všech možných podáních. Z kladných reakcí jsem si vybral netypické norskošvédské drama o dvou skupinkách nepřátel, kterým se stane společným útočištěm jedna chatka uprostřed nicoty v Norsku. Sestřelili se navzájem, tak trpí a začíná neuvěřitelně válečné NIC! Nuda, kterou jsou už dlouho nezažil. Tupé postavy bez špetky charisma, atmosféra naprosto nezajímavá a především absolutně nicotné dialogy, které potvrzuji absurditu, celého zpracování, jinak zajímavého tématu. Největším kladem pro mě jsou závěrečné titulky, které říkají, co se stalo se skutečnými vojáky po jejich skutečném prožitku. Tak by to klidně stačilo! (20.08.2013)

Ku podivu mi ani nevadil fakt, že ze začátku si všechny postavy vystačí jen s jednou jedinou složkou kompletní osobnosti (Hitlerofil, nemluva, arogantní drzoun), ale ok, chápu, tvůrci si zjednodušili jejich následný "vývoj" a vzájemné poznávání, které probíhá vcelku koukatelně a v rámci možnosti fajn. Sice zamrzí pár pitomostí (například [ lehký spoiler ] pokácení nosného trámu, když je ku spálení pár zbytečných stolů a stoliček, namluvě o visejících obrázech). Ovšem ač už jsem obdobný příběh viděl v xy podobách, stejně jsem se nenudil, snad jen tvůrci nemuseli místy tak tlačit na pilu ( [ spoiler poněkud větší] : např. spálení main kampfu ]). Takžéé: fajn komorní film, příjemné obsazení, dobře zahrané (Grint se krásně vymanil ze "své" role), pěkné scenérie a... A ... Prostě velmi dobrý snímek. Dvě poznámky nakonec: podle skutečného příběhu? Přidaná hodnota, proč ne. Český a Anglický překlad? Které zhovadilo to přeložilo?? Nebo mi něco uniklo? (06.04.2013)

„Vraťte mi to, prosím.“ - „Musíme se postarat o oheň, zapalovač si nechám.“ - „Byl to dárek od táty k mým patnáctinám. Dal mi ho pro štěstí.“ - „Hodně štěstí, kapitáne. Až budeme odcházet, vrátím vám ho. Máte mé slovo…“ A slovo poručíka wehrmachtu má svou váhu. Anebo ne? Uvíznout v nehostinné, zasněžené, norské pustině bez zásob nevyvolává moc nadějí. Ale muset sdílet jediné místo, kde se dá nějak živořit, s nepřítelem, to už zní vražedně…Jak přežít s někým, s kým nejste schopni ani stolovat? Zápletka je jednoduchá, možná až prostinká na to, aby se kolem ní dal vystavět příběh o 90 minutách. Jenže tvůrcům se to podařilo. A přitom nemáte pocit nastavované kaše. Bavila mě atmosféra nedůvěry a napětí, kdy z jedné či druhé strany může přijít podraz. Stejně jako to pomalé navozování důvěry, respektu a postupně i přátelství. Jenže válka tam venku stále zuří a izolace nemůže trvat napořád…závěrečná pointa pak vyvolá požadované emoce. A já byl až na určité méně uvěřitelné detaily spokojen, takže za mě to budou solidní 4*. (23.01.2022)