Nenávist

tento film katapultoval režiséra kassovitza a herca cassela na vrchol. cassel sa ho chytil a začal sa drať ešte vyššie, kassovitza začal požierať hollywood a úspech "Nenávisti" už (zatiaľ) neprekonal. Tá ostáva silným, autentickým a veľmi krutým príbehom z ulíc, ktorým by bronx mohol závidieť svoju drsnosť a mesto bohov má konkurenta vo svojej sociálnej štruktúre a biede. ústredná trojica hercov (resp. kombinácie herec/neherci - "naturščici) to ťahá ako ťažné kone a skvelá réžia vás nenechá ani na sekundu vydýchnuť; (04.12.2010)

Ano, tento film tu lidé moc neznají, ale myslím, že o nic nepřicházejí. Ano, život v pařížské arabskočernošské čtvrti je jistě těžký, ale zase nevím, proč bych se měl dívat na film popisující jeden den v životě několika tamních ztroskotanců, když se v něm zrovna nic extra zásadního nebo aspoň zajímavého neděje. "Kids" byli aspoň vtipní. Tady jsem se zasmál pouze u scény "Je doma Asterix?", která byla v anglických titulcích poněkud zneftipněna nahrazením Asterixe Snoopym. (17.02.2005)

O francúzskom predmestí bolo natočených už mnoho filmov, pričom poväčšine sa jednalo o komerčné kokotiny, v ktorých v drese "Zinedine Zidana" nejaká socka brázdila ulice na skateboarde aby predávala "čorknuté" atrapy Gucci kabeliek. Ja osobne som preto dúfal v schopnosti tvorcov, ktorým sa čo i len minimálne podarí priblížiť k skutočnej krutosti ulice, ktorá v mnohých prípadoch v takýchto podmienkach nedáva druhú šancu. Keď som si uvedomil, že vo filme hrá Vincent Cassel, ktorý má ideálny ksicht "na lakeť", tak nejak som od počiatku tušil, že nebudem musieť byť (vyslovene) sklamaný. No a mal som pravdu, keďže ten námet okolo mixu kultúr v priateľstve, v kombinácii s prezentovanou agresivitou (len myšlienkovou!), dostal samotný snímok na adekvátnu, požadovanú úroveň, a i keď je tunajších 80% asi predsa len (pri)veľa, na nadpriemerné hodnotenie to skrátka bude. Dobrý film, pre dejovo nenáročných, bez akcie, skôr zameraný na vnímanie života problémovou mládežou, ktorý v závere vyrazí dych. (22.07.2024)

Snad nikdy jsem u filmu nezažil takové těšení se na každý další záběr. Kam tentokrát tu kameru postaví, odkud záběr přijde, kam nás dovede. Každý obraz, rozložení postav v něm, jejich řeč těla, to zasazené do skutečného prostředí Paříže a jejích předměstí, to všechno vytváří zvláštně magicky-realistický mikrosvět. Ten, na rozdíl od většiny francouzských sociálních dramat, není tolik binární a zároveň má v sobě takovou sympatickou dětskou hravost, promítající se do chování a bezcílnosti jednání většiny zúčastněných. O nikom zde nevíme jakékoli osobní pozadí, pokud si jej do něj neprojektujeme z důvodu toho, že je Arab, žid, černoch či fízl. Zároveň film neustále působí jako hra, jejíž pravidla všichni v něm znají a kde Paříž je velký herní plán, na kterém se všichni tak nějak z nudy pošťuchují, podráží, prohánějí mezi baráky, pak zase usmiřují a to všechno do té doby než kdosi kodex poruší a dostane se bouchačka do ruky někomu, komu neměla. "Jusqu'ici tout va bien" (13.09.2022)

A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem. (29.11.2011)