Zásah

Julie Estelle je super roztomilá. Ale není to Hammer Girl. Stejně jako Headshot není Raid a ani Berandal v absolutně žádném ohledu. Chudý příbuzný bez vlastní tváře, příběhově labilní a nefunkční ani ve svých béčkových parametrech (navíc se to zpočátku hrozně táhne). Akční scény sem tam pobaví (popravdě těch pár "vtípků" jsem si užil víc než samotnou akci), ale chybí jim dravost, syrovost a pocit reálnosti, kamera a užívání slow-motionu umělou choreografii jen zvýrazňují. Iko se nicméně snaží a navíc mu tahle role sedla víc než ta v Berandalu. Slabší 3 hvězdy. (07.03.2017)

Tjahjantovi veľmi pomohla spolupráca s Garethom Evansom na Safe Heaven. Tima veľmi uznávam ako hororového tvorcu a veru ho uznávam aj ako akčného tvorcu. Od Evansa si požičal Ika, pridal tam trošku seagolovskej poetiky a primišiel tam samozrejme veľ krvi. Zážitok pri tejto stopáži nie je stopercentní a občas sa to pláca v romantickej linke bez nejakého väčšieho zmyslu, ale nabitá akcia a celková krutosť to plne vynahrádzajú. Timo sa bude ešte venovať akčným filmom, ale dúfam, že sa vráti aj k hororom. Každopádne ak máte radi spoluprácu Evans+Uwais smelo do tohto, aj keď Raid, či Berandal je o niekoľko stupienkov vyššie. (08.03.2017)

Iko choreaograf prehráva na body s Ikom vykonávateľom MA prostocvikov, čo nás analogicky posúva aj k výsledku Yayan vs. Iko = 1:0 (ovšem v jeho prípade to beriem ako proces učenia, bol to jeho prvý výraznejší počin a preto jeho snaha kopírovať aj veci od Yayana je pochopiteľná). Oveľa väčši debakel ovšem dostáva tvorčie duo Mo brothers npar. vs. Gareth (0:1) a to vo všetkých disciplinách - od samotného príbehu, jeho výstavby, dramaturgie a funkčnej uzavretosti, kde postavy v Raid (hlavne druhý diel) narozdiel od postáv v Headshot fungujú aj mimo fyzického sveta konfrontácie ruka-noha-lakeť-koleno-hlava. A tak sa dostávame späť k tomu, čo je hlavným lákadlom - MA scény. Aj napriek viacerým použitým štýlom je výsledok takmer až staticky nezáživný. Tu sa naplno ukazuje deficit toho, ak niekto nemá cit pre komponovanie MA sekvencií a využitie priestoru pred kamerou na maximalizáciu intenzity fyzickej konfrontácie protivníkov. Headshotu tak ostáva iba premrštená brutalita, ktorá vychádza iba z potreby lacno šokovať. (24.09.2016)

To samý, jako předešlí Killers. Akce je nasnímaná fajnově a brutalitou se nešetří, takže krev na vás vysloveně cáká skrz obrazovku. Jenže co naplat, když ruku v ruce s tím bije do očí i ostudná demence, která onu syrovost a vážnost sráží do kolen. Skvělým příkladem budiž třeba hned úvod filmu, v němž ozbrojená skupina vězňů stojí jen pár metrů před taktéž ozbrojenou skupinou policajtů a jen nesmyslně čekají, kdo z nich vystřelí první, aby v mžiku ze sebe vyrobily lidské cedníky. A těch nesmyslů je tu bohužel mnohem, mnohem víc. Do toho samozřejmě nezapomeňme na pro tvůrce už typicky přehnaný smysl pro melodramatičnost, díky níž se Headshot vlastně nikdy nerozjede: po pětiminutové mlátičce totiž se 100% jistotou přijde hnedka fňukací scéna, což je v závěru už zkrátka ubíjející. Takže pokud vám můžu poradit, moji žlutí přátelé, na nějaký vykreslování emocí se příště vyserte a věnujte se pouze tomu, co vám jde stejně nejlíp - pořádné akci! (11.03.2017)

Mať vo filme dve fakt fešné herečky a takmer dokonalého záporáka, tak to si 3 poctivé "hedšoty" určite zaslúži. A nepochybne by som pridal aj štvrtý, nebyť režisérovej neschopnosti vybalansovať tempo medzi striedaním romantickej linky a akčným krviprelievaním. Každopádne za maximálne poživateľné vylúhovanie už rokmi prevareného čaju dávam fakt klobúk dolu. (13.3.2017) (13.03.2017)