Do Říma s láskou

,,ŽIVOT JE NĚKDY KRUTÝ. A ŽIVOT JE TAKÉ NESPRAVEDLIVÝ. I KDYŽ JSTE SLAVNÝ A BOHATÝ... ANEBO CHUDÝ A NIKDO VÁS NEZNÁ. TAKŽE KDYBYCH SI MOHL VYBRAT... BÝT BOHATÝ A ZNÁMÝ JE ROZHODNĚ LEPŠÍ.“..... /// Američanka jede do Říma a potká okouzlujícího Itala u fontány … no jako v těch červenejch knihách. Pak zamilovanej páreček, pak další páreček, pak …. prostě obyčejní lidé potkávaj ty slavný, odhalujou se památky, slavný árie, někdo prožívá trapas, jinej se zas připravuje vstoupit do víru vášně a ten zas prožívá ten nejabsurdnější sen (nebo skutečnost?). Řím a Allen mají svoje erotický a absurdní kouzlo a plní tajný a vysněný fantasie chlapů od 18ti do 100 (???) let. Smyslnej Řím plnej neřesti a pochybnejch (ne úchylnejch!) lidskejch vlastností. Černo-vtipná, lehce přehánějící milá píčovina s dobrým castingem a plná příběhů, vyprávěná (řek bych) s láskou. Mě tyhle Allenovky plný spontánně chybujících lidí, stárnoucích mužů (a mladejch žen) vcelku bavěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pochopím, proč má soused v obejváku sprchovej kout. 2.) Chcu vidět oblíkat Penélope Cruz kalhotky (takový ty provázky, jak v nich je určitě zima). 3.) Chystám se s mladou (nebo se starou) do Říma. 4.) Thx za titule ,,ovation“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.11.2012)

Nebudu tak přísný, protože jsem se dobře bavil - dokonce i ten milostný trojúhelník, který by už byl opravdu ohraný, Woody Allen tentokrát příjemně oživil "svědomím" v podání Aleka Baldwina a pomohla mu také výborná Ellen Page. Kromě toho mě ale vyloženě nadchly části s celebritou z lidu (perfektní Robert Benigni) a také se zpěvákem ve sprše, které mi připomněly Allenovy absurdní povídky. A senzační byla i Penélope Cruz - kromě dechberoucí krásy mohla tentokrát využít i komediální talent, což udělala. (17.01.2016)

Vzpomínám si, když jsem před lety natrefila na nějaký film Woodyho Allena, říkala jsem si páni! Tohle je komedie? Co je na tom tak senzačního? Jenže jak šel čas a já viděla víc a víc filmů tohoto něžného neurotického zmatkaře, zadral se mi tak nějak po kůži. Dnes můžu říct, že mě baví, inspiruje a že mu rozumím, byť jsou jeho filmy ryze americké ... :o) Dokáže si vybrat téma i herce a přesně ví, jakou atmosféru chce navodit. Dokáže napsat dialogy, ale zárověň herci pod jeho vedením hrají i mimikou. Ano, tenhle kousek mě potěšil, osvěžil a přinesl mi kousek moudrosti zajímavého filmaře, herce, reřiséra, scénaristy, milovníka žen a dobré muziky. Howg! (13.08.2018)

Po skončení filmu jsem si sednul v nejnemovaný žižkovský útulně na pivčo a musel přemýšlet proč mě ze srdce nekouká věčný město, tak jako v roce 2008 Barcelonský léto nebo v roce 2011Pařížský uličky, pak přišli ke stolu slávisti a začali mé myšlenky barvit na červenobílo a místo vnitřní pitvy mých pocitů jsem vnímal dialogy typu "tak co sešívaný, sokolící Vám pěkně rozdupali trávník, co ?" "velký hovno, vy se radší naučte kopat penalty rudokožci." Uznejte, že v takové atmosféře se o allenovských letních tripech opravdu těžce rozjímá. Naštěstí je tu ještě sladký domov, kde nejsou ani rudokožci, ani sešivanci, kde je jen jeden velkej zelenobílej klokánek a kde se v klidu dá odhalit výše zmíněná příčina. Vidím dvě. Podlě mě měl Woody hrozně málo času, aby se v něm Řím zabydlel a rozehrál až příliš mnoho partií. Film nepostrádá vtipné momenty asi největší byl v momentě když si Woody třese rukou s majitelem pohřebního ústavu, ani scény slintačky, kdy se na pokoji otevřou dveře, dovnitř vtrhne Penelopička zatřese těma svejma dudlíčkama a řekne "jsem tady a udělám vše co si budeš přát." Hmmm, to bych si taky nechal líbit a jen přání co bych měl k Penelopičce bych předříkal asi dva dny, ale bohužel poslední kdo v mých dveřích něčím třás byl starej tlustej pošťák se složenkou za plyn. I když ty Allenovský příběhy nepostrádali smysl a vnímal jsem je jako "obrazně řečeno" nezapůsobilo to na mně ani jako celek ani jako jednotlivé příběhy tak, abych z kina odcházel jak zhulený sluníčko, bohužel. (25.07.2012)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)