Perfect Days - I ženy mají své dny

"Tak ty mi chceš říct, že šukáš s někým jiným, zatím co se snažíš otěhotnět se mnou?" Poněkud mi nekoresponduje s dnešní materialistickou dobou myšlenka, že úspěšná podnikatelka nemá před postelí zástup hezounků ochotných vstávat kolem poledního a zbytek dne vysávat konto za nákup stylových zbytečností. Když jsem se však nechal přesvědčit o tom, že je to jen nedostatkem jejího času, tak jsem si docela užil čítankovou otravnost maminky či kousky pohodového gaymaráda a on se nakonec i ten Kotek dal nějak přežít. (24.10.2012)

Myslím, že jsem to sledovala asi na pětkrát, než jsem Perfect Days dokoukala. Poprvé jsem viděla asi 18 minut, podruhé další 20. Pokaždé mi přišlo nesnesitelné pokračovat dál, padala na mě deprese, ale přesto jsem se k tomu do týdne vrátila. Protože jsem to chtěla vidět celé, a narozdíl od Tajností jsem to chtěla zdolat. Nellis není lehký oříšek k rozlousknutí, ale podařilo se. Dokonce mě na konci ani neposedla depka, ale uvolnění. Velkým plusem je Ivana Chýlková, která se (jako vždy) do role zabrala tak, že jí to člověk věří a tím pádem (pokud jste ženská) uvažuje, jestli má vůbec něco smysl. Tím, jak přísně pragmaticky jedná (chci dítě a je mi jedno, kdo bude otec), vás přiměje k myšlenkám, jestli by taková potrhlá úspěšná ženská měla vůbec mít dítě.. A když ji s tím dítětem vidíte, tak se za ty myšlenky stydíte, protože... každá ženská v sobě má mateřské pudy (prý). Po odhalení závěrečné pointy, když se můžete od srdce zasmát, odpustíte Vojtovi Snowboarďáky a oceníte jemnoherectví Ondřeje Sokola, jeho čtyřprocentní Richard byla skvostná třešnička na dortu. Celkově to vidím na 3,5, ale jelikož tu vidím samá nízká hodnocení, přichýlím se ke 4*. (24.05.2013)

Podobně jako u Tajností mám potřebu napsat, že film na mě nezapůsobil tak silně především proto, že jsem dvacetiletý kluk a neumím se moc vžít do pocitů ženy v přechodu. Jenže u Tajností mi to vlastně až tak nevadilo, protože mě nějak dokázaly vtáhnout. Ale Perfect Days, to už je opravdu nepříjemně nastavovaná kaše. Je to film střižený zcela podle konzervativního trendu českých filmů - buď točíme hořké komedie o období socialismu a nebo právě takováhle vztahová melodramata (Román pro ženy, Líbáš jako Bůh, Bestiář...), v nichž sledujeme hrdiny ve středním věku, co zoufale hledají lásku.. A objeví se chvíle vtipné, vážné i lehce erotické, přesně tak, jak konzervativní české publikum odchované na nekonečných seriálech vyžaduje. Ano, Perfect Days jsou vlastně takovým lépe natočeným (kamera, herci) dílem nekonečného seriálu. Po celou dobu sledujeme výjevy typu: dvě ženy sedí u vína a povídají si ,,Hele, tak co David?" ,,No, já nevim, ten je asi pořád s Monikou." ,,A ty bys s nim nechtěla nic mít?" ,,Tak jako asi jó, ale víšco, teď se o mě zajímá Martin, tak nevim, co s tim..." A já si vždycky v hlavě naštvaně promítám široké spektrum všech těch geniálních filmů o vztazích mezi mužem a ženou - od Amélie z Montmartru a Annie Hall přes Lásku nebeskou až ke Kdo se bojí Virginie Woolfové... A říkám si - jak je možné, že nám to tak zoufale nejde? Jak je možné, že český film nedokáže jít do hloubky a vždy skončí u toho, že tam lidi u vína řeší nějakého ,,Richarda" a ,,Adama" a ,,Davida", ačkoli nikoho nezajímají? Vždyť stačí jediné - neopakovat stokrát ohrané postupy, ale pokusit se na současné mezilidské vztahy podívat nějak originálně. Perfect Days vlastně nejsou až tak špatným filmem, ale jednak jsem od Alice Nellis čekal víc a druhak už mě nebaví dávat lepší hodnocení jen proto, že jde o český film, na který se aspoň dá koukat. Už jsem z toho unavený. (01.05.2013)

V Mamas & Papas se Nellis dostala s tím svým efektem přirozenosti na hranu a teď z ní spadla do bahýnka banálního vztahového kašpárkování. To je sice taky hrozné, ale alespoň se na to dá dívat. Ovšem s jednou obří výhradou - tenhle film vlastně říká, že je v pořádku, když se čtyřiačtyřicetiletá ženská rozhodne s náhodným kolemjdoucím počít dítě jen proto, že už jinak neví coby. To mi přijde až příliš nechutné na to, abych z jinak celkem vtipného filmu odcházela v dobrém rozmaru. (08.11.2011)

Alice Nellis patří mezi nejosobitější režisérky současného českého filmu, kterých je tu potřeba jako sůl. Tím, že se nebojí točit kvalitní ženské filmy ze současnosti - a neupadá v nich do roviny Marie Poledňákové - je až zázrak. Tajnosti s Ivou Bittovou byly malý zázrak, Perfect Days jsou poněkud konformější, ale o to jistější. Ivana Chýlková opakovaně prokazuje českému filmu službu svých hlavních rolí, které fungují bez nejmenšího zaváhání, a nemusí si vypůjčovat jakoukoli manýru pro zachycení aktuálního civilismu. Jsem mile překvapena, že v této konstelaci Nellis dokázala ukočírovat všechna hlavní (příběh ženy mezi 44 a 45) i vedlejší témata (její přítel gay, až nezdravá fixace na matku, otázka svobodného mateřství a mladý milenec) a zbytečně nekýčařit. Mohlo se totiž stát, že se vyprázní tak brzy, jako Andrea Sedláčková. (22.01.2013)