Perfect Days - I ženy mají své dny

Podobně jako u Tajností mám potřebu napsat, že film na mě nezapůsobil tak silně především proto, že jsem dvacetiletý kluk a neumím se moc vžít do pocitů ženy v přechodu. Jenže u Tajností mi to vlastně až tak nevadilo, protože mě nějak dokázaly vtáhnout. Ale Perfect Days, to už je opravdu nepříjemně nastavovaná kaše. Je to film střižený zcela podle konzervativního trendu českých filmů - buď točíme hořké komedie o období socialismu a nebo právě takováhle vztahová melodramata (Román pro ženy, Líbáš jako Bůh, Bestiář...), v nichž sledujeme hrdiny ve středním věku, co zoufale hledají lásku.. A objeví se chvíle vtipné, vážné i lehce erotické, přesně tak, jak konzervativní české publikum odchované na nekonečných seriálech vyžaduje. Ano, Perfect Days jsou vlastně takovým lépe natočeným (kamera, herci) dílem nekonečného seriálu. Po celou dobu sledujeme výjevy typu: dvě ženy sedí u vína a povídají si ,,Hele, tak co David?" ,,No, já nevim, ten je asi pořád s Monikou." ,,A ty bys s nim nechtěla nic mít?" ,,Tak jako asi jó, ale víšco, teď se o mě zajímá Martin, tak nevim, co s tim..." A já si vždycky v hlavě naštvaně promítám široké spektrum všech těch geniálních filmů o vztazích mezi mužem a ženou - od Amélie z Montmartru a Annie Hall přes Lásku nebeskou až ke Kdo se bojí Virginie Woolfové... A říkám si - jak je možné, že nám to tak zoufale nejde? Jak je možné, že český film nedokáže jít do hloubky a vždy skončí u toho, že tam lidi u vína řeší nějakého ,,Richarda" a ,,Adama" a ,,Davida", ačkoli nikoho nezajímají? Vždyť stačí jediné - neopakovat stokrát ohrané postupy, ale pokusit se na současné mezilidské vztahy podívat nějak originálně. Perfect Days vlastně nejsou až tak špatným filmem, ale jednak jsem od Alice Nellis čekal víc a druhak už mě nebaví dávat lepší hodnocení jen proto, že jde o český film, na který se aspoň dá koukat. Už jsem z toho unavený. (01.05.2013)

Perfektní dny jsou takové nijaké... 1) I ženy mají své dny...inu, svůj den měla zřejmě i 40letá scénáristka a režisérka Alice Nellis, která z námětu na bakalářskou povídku zručným nastavováním a prodlužováním vyrobila celovečerní film. 2) Všechno je tu pěkné, navoněné, jak píše komentátor Matty, na první pohled lákavé...jako cukrovinky za výlohou. Až ochutnání nám dá poznat, že to skvěle vypadající cukroví je z margarínu a umělých sladidel. 3) 23letý můj oblíbený Vojtěch Kotek (barman) ukazuje svou tukem oblepenou hruď, 40letý Ondřej Sokol (homosexuál) vypadá, že ani nemusí hrát (!), 48letá Ivana Chýlková nezklame, ale ani zvláště nepotěší, 50letá Zuzana Bydžovská (kamarádka) je jako hamburger - stále stejná. (11.05.2014)

Rozkladná hniloba. Kotek tam hrá postavu, čo chce tuším hrať na bubny. Prečo potom ani raz počas filmu nepočúva hudbu, alebo nerobí niečo iné, čím by napĺňal svoju nastolenú dramatickú potrebu? Byť homosexuál, tak sa na režisérku tohto filmu urazím. Postava slovenskej matky smrdí úbohým kompenzovaním komplexov. A jej smrť je len lacný dramatický vrchol. Nič sa tam nedeje, všetko sa dozvedáme v doslovnom dialógu. Pri džemovacích číslách som klesol hodne hlboko do sedačky. Tento film je ešte väčšia hniloba než skvosty od Trošku. (26.05.2012)

Myslím, že jsem to sledovala asi na pětkrát, než jsem Perfect Days dokoukala. Poprvé jsem viděla asi 18 minut, podruhé další 20. Pokaždé mi přišlo nesnesitelné pokračovat dál, padala na mě deprese, ale přesto jsem se k tomu do týdne vrátila. Protože jsem to chtěla vidět celé, a narozdíl od Tajností jsem to chtěla zdolat. Nellis není lehký oříšek k rozlousknutí, ale podařilo se. Dokonce mě na konci ani neposedla depka, ale uvolnění. Velkým plusem je Ivana Chýlková, která se (jako vždy) do role zabrala tak, že jí to člověk věří a tím pádem (pokud jste ženská) uvažuje, jestli má vůbec něco smysl. Tím, jak přísně pragmaticky jedná (chci dítě a je mi jedno, kdo bude otec), vás přiměje k myšlenkám, jestli by taková potrhlá úspěšná ženská měla vůbec mít dítě.. A když ji s tím dítětem vidíte, tak se za ty myšlenky stydíte, protože... každá ženská v sobě má mateřské pudy (prý). Po odhalení závěrečné pointy, když se můžete od srdce zasmát, odpustíte Vojtovi Snowboarďáky a oceníte jemnoherectví Ondřeje Sokola, jeho čtyřprocentní Richard byla skvostná třešnička na dortu. Celkově to vidím na 3,5, ale jelikož tu vidím samá nízká hodnocení, přichýlím se ke 4*. (24.05.2013)

Pokud někdo čeká hlubokomyslný film, který jej vnitřně obohatí, tak na tento film nejděte! Kdo si dá ,,dvojčičku" a jde na oddechárnu, hurá do kina. Byla jsem ten druhý případ a pobavila jsem se. O.Sokol už v Partičce přesvědčil, že umí pobavit, ostatní herci standardní dobrý výkon. Děj chvílemi přitažený za vlasy. Váhala jsem kolik hvězdiček, je to na tři, ovšem několik scén mě opravdu rozesmálo a mám ráda I.Chýlkovou tak přidám hvězdu. (28.03.2012)