Kon-Tiki

Tá výprava bola jedným veľkým bláznovstvom, pri ktorom posádke hrozila každodenná smrť. V lepšom prípade utopením (ehm, Thor nevedel plávať), v horšom žralokmi. Nevraviac o ponorkovej chorobe, keďže plavidlo bolo malé a plavba trvala niekoľko mesiacov. Už samotná téma je niečo, čo musí automaticky fascinovať každého, kto cíti pokoru pred prírodou. Herecký predstaviteľ Thora nie je veľmi sympatický, ale to nebol ani skutočný Thor. Hoci robil neuveriteľné veci, hraničilo to s posadnutosťou, ktorej neváhal obetovať všetko - a to je zle. Bohužiaľ, snímka je dosť nudná. Herci nemajú šancu vyložene strhnúť a výprava sa obmedzila na už po 10. minútach monotónne more. Neexistuje tu takmer žiadne napätie, snáď len s výnimkou pasáže so žralokmi. Ďalšou výraznou scénou je tá s gigantickým veľrybím žralokom (teoreticky pre človeka nie nebezpečným), ale inak ako rozmýšľam tak rozmýšľam na nič ďalšie vyložene strhujúce si nespomínam. Odkedy hrdinovia vyplávajú, až po cieľ plavby, väčšinou len sedia na Kon-Tiki a rozprávajú sa (niekedy ani to nie). Pokúšajú sa nadviazať telegrafické spojenie, občas sa takmer pobijú, ale nič vyložene vyhrotené. (31.01.2017)

Tak především - nejlepší film z letošních cizojazyčných oscarových adeptů. Krásný a upřímný příběh party odvážných chlapáků, který díky uchvacující filmařské práci překonává i spřízněný epos chlapečka s tygrem. Vždycky mě potěší, když vidím, že nejlepší nerovná se výhradně nejdražší nebo z Hollywoodu. (26.02.2013)

S pocity malého kluka jsem sledoval báječný biják s vůní dálek, který tvoří jakýsi vstup do života a myšlení odvážného muže, který uměl vzdorovat vlnám a větrům oceánu. Zažil to snad každý z nás, že sní o dalekých cestách ve spojitosti s něčím zajímavým, aneb brázdit vlny moří. Ostatně se domnívám, že převést celou plavbu voru Kon-tiky cca ve dvou hodinách do filmové podoby je téměř nemožné. Tudíž podle mého názoru tu nemá smysl hledat ten či onen prohřešek. Poněvadž co do významu má tento pojatý pohled v kresbě prostředí bezpochyby své velké klady, což ostatně souvisí přinejmenším s poznáním, kdo byl Thor Heyerdahl, který věnoval svou lásku a badatelství končinám nedotčeného ráje zaoceánských kultur. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se znovu zmocní nějaký režisér plavby voru Kon-tiky. Jak charakterizovat tento příběh? Snad slovy, bylo tam vše, co mám rád, i opětovný úžas nad obsaženým faktem, že to dokázal. Netřeba asi dodávat, s jakou radostí jsem kupoval všechny jeho knihy. Není bez zajímavosti a za zmínku stojí i skutečnost při této příležitosti zmínit českého velikána a cestovatele Eduarda Ingriše, rovněž přítele Thora Heyerdala, který také absolvoval na balzovém voru plavbu k břehům Polynésie. Jeho první pokus o plavbu se nezdařil, ale o pár let později v roce 1959 dosáhl svého vysněného cíle. (21.04.2013)

Najskôr by som sa rád vyjadril k dlhým intrám podobných dobrodružných filmov. Pre niekoho možno zbytočne dlhých a nič neriešiacich, podľa mňa však takéto "zdržovanie" skvele zvyšuje napätie pred nadchádzajúcim dobrodružstvom. Na oceáne sa posádka potom prekvapivo viac zaoberá nebezpečenstvom podvodnej fauny, ako počasím a ak by to nebolo podľa skutočnej udalosti, ťažko by sme prežitiu posádky v istých momentoch uverili. Asi som čakal niečo ezoterickejšie a artovejšie, podobný konvenčný štýl je ale aspoň stávka na istotu. (18.12.2014)

Ani nevíš, jak (moc) Ti, Thore, rozumím. V názorech na snímek se můžeme (jak vidno, také se tak děje) značně rozcházet, ale snad se shodneme alespoň na jednom a to sice faktu, že bezesporu nejsilnější pasáží je ta část, kdy se dotyční konečně dostávají na otevřené moře a naplno tak může vyniknout práce G. H. Andreassena. Navíc se, pokolikáté už, ukázalo, že (finanční) omezenost se dá přetavit v přednost. Když sledujete místní uvěřitelné zápolení se žraloky (až na scénu SPOILER odplaty za papouška, ze které by měl(i) jistě radost i B. Helgeland resp. M. Gibson resp. Porter) člověk se mimoděk neubrání srovnání s hollywoodskými vysokorozpočťáky, kdy ta digitální umělohmotnost (všechna čest všem vyjímkám) brání v jakémkoliv si užití snímku. I přes fakt, že osobně bych uvítal více upřednostnit dokumentární formu (velká zvědavost a očekávání od originálu z roku 1950) v momentě, kdy se tvůrci rozhodli čistě pro filmovou verzi, troufám si rozhodně tvrdit, nemohli dosáhnout o mnoho lepšího výsledku. Kon-Tiki působí sice moderně, přesto si ovšem zachovává starosvětský ráz a navíc punc přirozenosti, tj; uvěřitelnosti. Za to, pánové, velký dík. Tímto mi závěrem dovolte tvůrcům resp. snímku samotnému připít. Na co? No přece „SKÅL!“ (17.07.2013)