VOD (1)
Obsahy(1)
Komedie režiséra a hudebníka Petra Marka (Český lev za hudbu k filmu Protektor) a jeho přátel z divadelního sdružení Láhor/Soundsystem vypráví příběh manželů Radka a Johany, kteří přijíždějí inkognito na sraz adoptovaných, snažících se založit občanské sdružení. Rozhodují se totiž jestli budou adoptovat dítě a chtějí poznat „co z těch lidí vyroste“. Když se ale Radek ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, stane se okamžitě terčem opovržení celé skupiny. Johana a Radek se i přes vyhrocenou atmosféru rozhodnou zůstat. Teprve teď se totiž "něco děje", něco osobního, a bude možné to pozorovat zblízka! Radek přijímá falešnou identitu "vyvrhele" se vším všudy a přitom s Johanou pozorují reakce ostatních. Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se sraz odehrává, vyplouvá postupně napovrch, že nejsou jediní, kteří něco skrývají. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (81)
Zatím poslední snímek Petra Marka – spíše než jako režisér se prosadil jako hudebník s formací MIDI LIDI – opět čerpá z jeho oblíbené neumětelské estetiky. Film natočený v netradičním formáty 4:3 – typický pro televizní obrazovky – byl nasnímán na obyčejnou videokameru, jako hudební doprovod posloužilo CD zakoupené na benzínce, v celém filmu nehrají profesionální herci, ale lidé, které hraní baví ovšem neživí, a snímek byl financován z vlastních zdrojů autorského kolektivu, nikoli formou klasických filmových investic a grantů. Přesto je česká komedie Nic proti ničemu v oficiální kinodistribuci právem a přináší čerstvý vítr do tohoto žánru s pošramocenou pověstí. Počítám, že Paul McCarthy, kterému je film věnován, snímek nikdy neuvidí, a že Mirka Spáčilová, které autorský kolektiv vetkl film také, z něj nadšená nebude. Ale to nic neznamená. Je to dobrý biják. ()
Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. ()
Nejdřív jsem byla opravdu na vážkách - chci se té šílené kameře a deseti střihům do jednoho záběru smát a užít si je, nebo se mi z nich dělá nehorázně zle? Přistoupila jsem na tu první možnost a udělala jsem dobře - snímek jsem si neskutečně užila, příběh nebyl nic míň než dokonalý, dialogy perfektně rozehráté, postavy bavily i vzbuzovaly obrovské emoce a věnování? To už byla jenom ta pověstná třešnička na dortu. Petr Marek mě přesvědčil o tom, že experimentovat se dá ve filmu jakkoliv a že i herci ne tak slavných jmen dokáží podat jedny z nejzajímavějších hereckých výkonů! ()
První (český) film věnovaný Mirce Spáčilové a zatím nejvtipnější film samotného festivalu. Při tom je v samotných základech podobně existencionální jako ostatní festivalová konkurence. Petr Marek těží humor z celé řady bizardních situací, ale nikdy nesklouzne k nucené parodii. Pro fanoušky MIDI LIDI, Čoko Voko a KAZETY povinnost. ()
Snad jediný český nezávislý filmař Petr Marek stvořil velice svéráznou komedii, která se značně ironicky věnuje okolnostem kolem zakládání jednoho občanského sdružení. Přitom nejde o žádnou politickou satiru, agitku ani moralitu. A dokonce končí akční scénou, doslova tedy honičkou, jakou také hned tak ve filmu neuvidíte. V něčem cítím dotek filmů ze „zlatých šedesátých“, jinde jakoby se potutelně usmívali producenti Klusák a Remunda. Jeden z nejoriginálnějších českých filmů posledních let si vystačí s málem, ale výsledek předčí očekávání (70%). ()
Galerie (13)
Photo © Artcam
![Nic proti ničemu - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/374/374093_f45fc6.jpg)
Zajímavosti (3)
- Snímek získal na 25. ročníku filmového festivalu Finále Plzeň cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní film. [Zdroj: festivalfinale.cz] (washek)
- Snímek je věnován Paulu McCartneymu a české filmové kritičce Mirce Spáčilové. Režisér věnování zdůvodil tím, že "představují určitý pohled na konformitu, tedy vlastně na pop a mainstream - takové to nic proti ničemu". Spáčilovou považuje za "strážce konformity, hlídače diváckých peněženek - aby náhodou lidi neutratili za zhlédnutí něčeho, co ještě předtím neviděli" a McCartneyho za pozitivní verzi téhož. Hudebníka okomentoval dále slovy: "On svou hudbu pro všechny dělá opravdu dobře." Mirka Spáčilová vyjádřila, že "posměšné věnování" bere jako poctu. (Stegman)
Reklama