Cesta domů

"Pocta Abbásovi Kiarostámimu". Aspoň tak sa vyjadril režisér o minimalistickom príbehu maximálnej lásky medzi dievčaťom a učiteľom. Zrkadlí sa v ňom sila oddaného čakania, splnenie sľubov vyslovených dychtivým, doširoka roztvoreným očiam aj za cenu neskoršieho odriekania, úcta k tajným želaniam predkov a základné pravidlá správania sa, vyjadrené v pár učiteľom pripravených, nahlas odriekaných a žiakmi opakovaných vetách: "Jar, leto, jeseň, zima. Východ, západ, juh a sever. Zapisovať si zaujímavé udalosti do denníka." Jemným štetcom zachytené obrazy okolia malej čínskej horskej dedinky v striedaní ročných období, symbolizujúcich pretrvávanie sily lásky v premenách farieb prírody. (28.12.2005)

Jak může být něco tak prostého, nenápadného a střídmého, současně tak krásné, poetické a naplněné city. Je to jako zhmotnělá poezie, jako podzimní list ladně klouzající k zemi, chmýří na jaře se třepotavě vznášející ve větru i ta vločka, tančící chladným zimním ránem. Ziyi Zhang oděná do neforemného vaťáku a roztomilé naivity své lásky je krásnější než kdy dřív, sentimentalita příběhu výrazná a přitom jemná, a vyprávění tak minimalisticky prosté, už to snad ani víc nešlo. Pro mě nezapomenutelná milostná báseň, jemná a přitom silná, působivá, jak to umí jen asijská kinematografie. (03.08.2015)

Zhang Yimou dnes platí zejména za poutavé historické eposy, ve svém snímku z roku 1999 vyměnil svou femme fatale Gong Li za mladinkou Zhang ZiYi (to byl ostatně hlavní důvod, proč jsem se na film těšil) a natočil strohý vesnický příběh jedné lásky. Ještě tehdy mu stačilo unylé tempo, strohé dialogy, kamera používající statické celky. Dnes jej známe jako tvůrce, který vedle ponechavšího estetického cítění pracuje s dynamickým střihem, bravurní choreografií, s precizní gradací děje. Děkovat tomuto filmu přesto můžeme za objevení dnes velmi pracovité Zhang ZiYi!! (08.10.2006)

Krásný romantický příběh sice používá neoriginální nápad na odlišení současnosti od retrospektivy, ale má tak precizně propracovaný vizuál, že vše odpuštěno. S graciézní estetikou zobrazuje jednotlivé scény ze života hlavní hrdinky a nebojí se divákovi předkládat pohled na krajinu připomínající slastně se rozvalující ženu, ba ani ženu v návalu rozkoše. Mužský aspekt je ve filmu značně upozaděn, byť vše se točí kolem vesnického učitele. Ale ten se stává obdobně jako rudý prapor na trámu pouze motivem štěstí hlavní hrdinky. Sekvence pohřbu je navíc výtryskem emocí, které přesně respektují hranice vkusu. (25.05.2020)

Mít takhle prostou, hezkou, oddanou a obětavou manželku a vděčné studenty, to je sen každého učitele (ovšem bez těch blbců nahoře, kteří dělají problémy, by se člověk obešel). A když to Y.Zhang natočí za pomoci barev, přírody jako odrazu lidského nitra, zpomalování a dojímavé hudby, neznám oko, které by zůstalo suché. (04.08.2009)