Cesta domů

Jak může být něco tak prostého, nenápadného a střídmého, současně tak krásné, poetické a naplněné city. Je to jako zhmotnělá poezie, jako podzimní list ladně klouzající k zemi, chmýří na jaře se třepotavě vznášející ve větru i ta vločka, tančící chladným zimním ránem. Ziyi Zhang oděná do neforemného vaťáku a roztomilé naivity své lásky je krásnější než kdy dřív, sentimentalita příběhu výrazná a přitom jemná, a vyprávění tak minimalisticky prosté, už to snad ani víc nešlo. Pro mě nezapomenutelná milostná báseň, jemná a přitom silná, působivá, jak to umí jen asijská kinematografie. (03.08.2015)

Zhang Yimou dnes platí zejména za poutavé historické eposy, ve svém snímku z roku 1999 vyměnil svou femme fatale Gong Li za mladinkou Zhang ZiYi (to byl ostatně hlavní důvod, proč jsem se na film těšil) a natočil strohý vesnický příběh jedné lásky. Ještě tehdy mu stačilo unylé tempo, strohé dialogy, kamera používající statické celky. Dnes jej známe jako tvůrce, který vedle ponechavšího estetického cítění pracuje s dynamickým střihem, bravurní choreografií, s precizní gradací děje. Děkovat tomuto filmu přesto můžeme za objevení dnes velmi pracovité Zhang ZiYi!! (08.10.2006)

Pre zasnených romantikov to musí byť krásny príbeh tej najväčšej lásky, aká môže byť. Pre cynikov to ale bude príbeh o švihnutej ženskej, ktorá dovtedy prenasleduje svojho vyvoleného, až ho chudáka dostane. Takže dosť záleží na vašej momentálnej nálade, ako tento príbeh budete vnímať... :-) Mňa to momentálne moc neoslovilo, radšej dávam prednosť tradičnej romantike, kde sa dvojica stretne viac ako dvakrát, kým sa vrhnú do manželstva a kde môžeme sledovať ich postupne sa vyvíjajúci vzťah. Dosť nepochopiteľné mi prišlo aj to prenášanie zomrelého. Nepochopil som, prečo ho museli niesť a nemohli ho viezť, veď manželka kľudne mohla kráčať pred vozidlom alebo povozom a tú cestu by absolvovali takisto. No to by nemohlo vyvolať takú dojemnú situáciu, akú nám pán režisér podstrčil podmaľovanú vhodnou hudbou. Na mňa to bolo príliš nasilu a emócia sa nedostavila. Oceňujem však výborné vykreslenie zaostalej dedinky, atmosféru to malo naozaj výbornú, no to bolo asi tak všetko. 70% (10.01.2019)

Ať se snažím sebevíc, větší hodnocení Cesta domů ode mě nedostane. Krásné prostředí, překrásná Zhang Ziyi, až monumentální hudba, ALE... Ten příběh je vlastně tak jednoduchý, že by si zasloužil zpracovat spíše formou krátké, třicetiminutové povídky, to bych sáhl k hodnocení dokonce maximálnímu. Ono se to někde v polovině začne vléct a táhne se to ještě dlouhou půl hodinu. Nic se prakticky neděje, jen Zhang pobíhá či stojí nebo sedí na stále stejných lokacích (které jsou tři nebo čtyři) a po chvíli se to prostě okouká. Za první polovinu jednoznačně pět, vinou delší stopáže (nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu u devadesátiminutového filmu) a jednoduchého příběhu však musím sáhnout, ať mě to sebe víc mrzí, na tři. (01.12.2008)

Nádhera. Příběh je tak prostý a tak poklidně a téměř bez komplikací plynoucí, až ono „drama“ mezi žánry působí takřka nepatřičně. Ovšem po audiovizuální stránce je Cesta domů jedním z nejkrásnějších filmů (nebo nejkýčovitějších - dle vaší chuti). Zdaleka nejen Ziyi Zhang stojící mezi dveřmi působí jako obraz. 8/10 (09.12.2006)