Candyman 2: Sbohem masu

Narozdíl od jedničky žádná sláva. Zůstal jen skvělý Tony Todd a jinak kromě až nápadně podobného děje tu snad nenajdete podobně výborného zřejmě nic. Dokonce i krev se změnila, v prvním díle nebyla fialová ale červená. V důsledku to ale není vlastně tak špatné pokračování, když už by nic, tak je aspon originální místem, kde se nachází, podobně, jako tomu bylo i v prvním díle. (08.01.2011)

Překvapivě mi to sedlo víc než jednička. Jako jo, námět je naprosto stejný a žádných jiných zvratů se stejně nedočkáme, ale dvojka mi připadala víc atmosférická, svižněji utíkala a i postavy mi tu byly sympatičtější. Jen ty lekačky mi zde přišly zbytečné, nefungovala ani jedna a jelikož je Candyman (nejen dvojka, ale i jednička) založen hlavně na atmosféře, tak se to mohlo obejít bohatě bez nich. Taky mě potěšilo, že zde bylo vidět, jak Candyman vznikl a jenom se o tom nemluvilo. Objektivně je to za silné 3*, ale jelikož se dvojka (díky Bohu!) vyhnula tomu typickému kýčovitému hororovému konci, nakonec ty hodně slabé 4* dám, jelikož horor to byl příjemný. (22.03.2020)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candy...no aby som to neprehnal. Pokračovanie kultovky, ktorú doladil hlavne soundtrack od Philipa Glassa, je pitvorčinou chcejúcou ísť rovnakou cestou ( a rovnakými finančnými zárobkami ), ako predchodca, ale snaží sa málo. Už len podnázov dáva tušiť, že tu nejde len o pôst ako taký, ale aj o spätný progres týkajúci sa hororových ingrediencií. Snáď nabudúce. (25.08.2017)

Neuvěřitelná blbost a ztělesnění snahy ždímat úspěšného předchůdce :). Vlastně to asi ani jinak nešlo, když Candyman nemůže mít smysluplné pokračování, protože prostě skončil uzavřeně. Co na tomhle hlavně nudí je snaha opisovat i kostru děje, kterej je podpořenej úplným nepochopením a předěláním candymana, ze kterýho je teď prostě tuctovej zlej duch. A jediná možnost, jak přeprat tuctového zlého ducha, je napsat tak hloupé vyústění a umělou předcházející zápletku, že prostě Candyman v šoku zapomene, na které ruce má hák, a facepalmem si přivodí zranění neslučitelná se životem. Přinejmenším do třetího pokračování. (18.04.2013)

V původním filmu pouze načrtnutá legenda získává jasné obrysy a ve flashbacku se dozvíme jak to všechno s Candymanem alias bývalým černým otrokem Danielem Robitaillem bylo. Zaplnění prázdných míst strašákova příběhu je však jediným výraznějším pozitivem. Dvojka pouze recykluje stejný obsah a téměř veškeré tajemno vniveč se obrací. Atmosféra prvního dílu, navozená zejména skvělou kamerou, se vytratila a zůstává jen průměrné béčko se vzdychajícím Tony Toddem, charisma zlého hajzla mu díkybohu zase nechybělo. Překvapivě za tři háky. (22.10.2015)