Líbáš jako ďábel

Marie Poledňáková se měla přestat režisérsky a scénáristicky navěky odmlčet již před více jak 20ti lety. Její vizáž transexuála a také filmové výtvory z dnešní doby jsou kaňkou na jejich legendárních komediích z let dávno minulých. Líbáš jako ďábel je již volným pokračováním úvodního filmu Líbáš jako bůh a kvalitou si rozhodně nemají ani jeden co vyčítat. Taková česká seriálová telenovela hozená na stopáž celovečerního filmu. Zároveň nesmírně hloupá a nudná. Bohužel vidím sebe kolika lidem se tento film opravdu hodně líbí a tak se nedivím, že vůbec vznikl a že podobné filmy stále vznikají. Ano jde pouze jenom o zisky nikoli o kvalitu. Nasmál jsem se hodně, ale asi ne tak jak si tvůrci představovali. (30.10.2012)

Marie Poledňáková se dostala na úroveň Troškových a Vejdělkových hovadin, hmmm, no bravo! Telenovela jak vyšitá, otřesný kamerový look (Vladimír Smutný už je taky za zenitem) a vizuál tak typický pro sračky tohoto druhu. Hudba (Petr Malásek se rozhodně nepotatil) jak z Babovřesků nebo Kameňáku a herci, ze kterých se zvedá žaludek. Eva Holubová je mimořádně odpudivá a zasloužila by si být na první pozici našich nejhorších a nejhnusnějších hereček. Příběh, to snad ani není možný, že tohle může někoho bavit, to je prostě zábava jen pro exoty. Další důkaz, když dříve kvalitní režisérka (kterou beze sporu Poledňáková byla) začne senilnět a točit takové dementní ptákoviny. Podobný případ jako režiséři Troška nebo Olmer. Tímhle se reprezentovat ve světě je hanba a ostuda!! (07.01.2018)

V kině jsem se na tom docela dobře bavil stejně tak plné kino (byla akce na vlezné). Co se dějě týká, je to hodně přitažené za vlasy, ale jako komedie, se to nechá. Kdo vyniká je hlavně Holubová, ale i ostatní se snaží. V dnešní slabé produkci dobrých komedií, je třeba si vážit každé podobné příležitosti. (08.02.2013)

Přestože tomu zdejší hodnocení zatím nenapodívá, od Boha k Ďáblu přineslo děsivou a děsnou propast. Zatímco "jednička" byla vtipná, tady se Poledňáková o vtipy marně snaží. Pamatujete si veletrapnou scénu s mafiánským únosem v Troškově Slunce, senu, erotice? Tak přesně takový je celý Líbáš jako ďábel. Jediný Bartoška s Nárožným jsou stoprocentní a Kaiser tak ze třetiny, ale ostatní jsou totálně na zabití. Když se chci proletět někam k moři, je fajn že mi to nějací blbci za pár záběrů na logo platební karty či kávovaru zaplatí, v tomhle případě by se ale diváci možná i rádi na paní režisérku a její štáb složili, že do Maroka o velikosti středočeského Malešova, kde se jako mimochodem všichni čeští turisti potkávají (klid, nerozčiluj se...) odletí, nic tam nenatočí a všichni tam zůstanou navždy. Dal bych stovku. (27.10.2012)

Líbáš jako Bůh mě v rámci mezí příjemně překvapilo, Líbáš jako ďábel jsem už po dvaceti minutách chtěla vypnout a navždy zapomenout, že takový film existuje. Znáte takovou tu základní scénáristickou poučku, podle které by každá scéna měla nějak posunout příběh dále, měla by být důležitá v retrospektivním pohledu nebo by měla divákovi ukázat dosud neznázorněnou vlastnost některého z hrdinů? No tak zatímco západní filmaři "nedůležité" scény z filmů vystříhávají, Marie Poledňáková poskládala za sebe do téměř dvouhodinového celku. Kdyby to bylo vtipné, i bych jí tu příběhovou beznaděj, ve které neustále někomu ujíždí dopravní prostředek, odpustila. Jenže já se (velmi decentně) zasmála jen jednou; u scény s arabskou seznamkou. Zbytek jsem bez jakékoliv snahy o přehánění doslova protrpěla. (14.12.2012)