Vládce prokletých přání

Kto by netúžil aby sa mu splnilo každé prianie? Lenže všetko má svoju cenu.... Zaujímavý polodiabolsko-poloduchársky príbeh zahalený do príjemnej mysterióznej atmosféry. Potešila aj hudba a masky. Ako bonus je tu možné nájsť kopec krvi a pár vydarených gore momentov. Bolo zábavné sledovať, ako džin želania ľudí dokázal prekrútiť a splniť ich spôsobom, akým si to ale nikto z nich nežalal. Koniec potvrdil, ako je niekedy dôležité zachovať si chladnú hlavu a zdravý úsudok. V každom prípade ide o jeden z vydarených hororov 90. rokov. 70/100 (19.11.2014)

Vlastně mi to přišlo spíš legrační. Pokaždé, když se nepřesvědčivá Alex rozječela, začala jsem se smát, jak blbě vykulila oči a převaluje se z boku na bok. Občas mi dělalo problém rozpoznat, jestli se válí v orgastických křečích nebo jí zmítá bolest a strach. A přitom je to ve skutečnosti docela pěkná ženská. Sem tam trochu nechutnosti tomu ovšem dává poměrně říz. Ale musím ocenit nápaditost, s jakou Džin přání plnil. Já už si to znovu nepustím a myslím, že by byla akorát škoda, aby si to pouštěl i někdo další. (27.05.2013)

Tak po letech musím jednu hvězdu přidat za poctivé masky, mechanické efekty a báječné gore. Jeden večírek u dvora ve starověku, druhý u pana Beaumonta (R.Englud) v současnosti. A copak mají společného? Šťavnatý masakr! Létající hlavy, stahování z kůže i masa (ten kostlivec byl fajn), mutace do krokodýlů a zrůd....považte jen, že klavír nemusí být jen na hraní, ale třeba i na trhání hlav. Nechybí ani vtipné momenty - ,,Přeji si, abyste prošel skrze mě." Oživlé sochy, vyzvracená kreatura připomínající Věc a odřezávání obličejů. Pro džina není těžké přinutit kohokoliv k vyřčení jakéhokoliv přání, když dotyčný neví, že ho to bude stát život. ,,Ano, chci přestat stárnout!" A navrch devadesátková hudba - Cellophane, Eating Crow či Southpaw - není sice úplně můj šálek, ale Mötorhead jsem si při závěrečných titulkách vychutnal! (21.07.2017)

Zabavny horror, jehoz tvorby se zucastnilo velke mnozstvi fanousky obdivovanych tvurcu. V produkci Wese Cravena jej podle scenare Petera Atkinse (mimo jine Hellbound) natocil jeden z nejlepsich maskeru - Robert Kurtzman. A na vyslednych maskach je to sakra znat, jsou vyborne a svym nekdy az bizarnim vzhledem pripominaji v nekolika sekvencich Nightbreed. Skoda, ze se trikari obcas neudrzeli a nasadili hodne rusive pocitacove efekty, proti poctive rucni pracicce vypadaji opravdu uboze. Ovsem nejvetsi radost mi udelal poradny naklep hercu z nejslavnejsich serii. Demonicky Djinn v podani velice bradoidniho Andrewa Divoffa se na sve pouti za ovladnutim sveta setka s Tedem Raimim (Evil Dead 2), Kane Hodderem (Friday the 13th), Robertem Englundem (NOES), Tony Toddem (Candyman) a Reggiem Bannisterem (Phantasm - BTW vypravecem v uvodu Wishmastera je samotny Angus Scrimm), aby jim vetsinou splnil nejake to prani. Protoze prani jsou to, oc v tomhle filmu jde predevsim. Kazdemu, kdo jen chce splni Djinn co jen si dotycny usmysli. Problem je, ze nic neni zadarmo a tak krom sve duse zaplati vetsinou nic netusici slovek i zivotem. A umrti jsou opravdu roztomila a zabavna. Kdyz k tomu pripoctu vyborne zaporakovi hlasky vychazi mi vyborny horror, ktery by unesl lepsi a hezci herecku v kladne roli, vetsi mnozstvi sexu a obcas sviznejsi tempo, ale jinak dokaze skvele uspokojit. (15.03.2005)

Béčková hororová ptákovina, která však nenudí a i přes spoustu nesmyslů má hlavu a patu. Synopse je až dětsky jednoduchá a nebýt některých násilných scén, byla by to dobrá pohádka. Z šedivého průměru vystupuje (jak jinak) Robert Englund, který je výrazný i když se o to nesnaží přestože se objeví pouze v několika obrazech ve vedlejší roli. (02.10.2011)