Charly

Skvělý snímek o muži který toužil porazit laboratorní myš v testu inteligence díky čemuž ztratil sama sebe, ale objevil nový svět. Charly Gordon je spokojený zvídavý muž s naplňující prací, spoustou přátel a IQ 59. Neustále se snaží dovědět něco nového a volný čas tráví učením a zdokonalováním. Jeho život plyne bez jakéhokoliv pohybu vpřed, což má změnit experimentální operace mozku. V hlavní roli září výborný Cliff Robertson a po právu za ni získal svého prvního a posledního Oskara. Za zmínku stojí stylová režie a kamera, využívající postupy populární v šedesátých letech, a naštěstí později opuštěné. Charly je sympatická a málo známá žánrovka s hlubokým myšlenkovým základem. (20.09.2011)

Četl jsem původní povídku, ale až při rešerši k filmu jsem zjistil, že existuje i její románová verze a právě ta byla předlohou. Nešpatný film, který mě kvůli znalosti předlohy (částečné) neměl čím překvapit a i když jsem ho viděl dávno, necítím potřebu se na něj znovu podívat. Herec v hlavní roli byl vážně dobrej a předznamenal budoucí zájem filmových hvězd o role autistů ( Tropická bouře ). (18.05.2023)

Věneček, květiny, snad i růže pro Algernon od Daniela Keyese jsem znal již z rozhlasového zpracování. I filmové zpracování - samozřejmě až na nějaké stereotypy šedesátých let - bylo výborné. Tím se připojuji rovněž k vysoce pozitivním hodnocením hlavního představitele... Keyesovo dílo rozhodně spadá do oblasti sci-fi, avšak nepopisuje také naší mysli či inteligenci, která se vynořuje odkudsi a zapadá rovněž kamsi? A "myší test"? Je motivace myši (nalezení potravy) kompatibilní s hledáním duševní potravy u člověka? (02.10.2021)

Zaujalo mě to natolik, že jsem si hned přečetla i povídku Růže pro Algernon a je zajímavé, že zatímco v předloze se více tlačí na city v závěru, u filmu je to naopak a i když bych klidně ustála i chladnokrevnější konečné Charlyho řešení, líbilo se mi obojí. Jediné co jsem moc nepobrala byla ta filmová okýnka asi tak v polovině snímku, ale naštěstí to nemělo dlouhé trvání a hádám, že v těch šedesátých letech se to považovalo za inovativní filmařský postup. Jinak mi to svým tématem připomnělo nedávno viděné drama Čas probuzení - stejná tragédie člověka, kterému věda poskytne na čas naději na plnohodnotný život, aby o něj vzápětí s plným vědomím nevyhnutelného přišel. A z reálné zkušenosti vím, že Charlyho obvinění: "Proč by lidi ani nenapadlo smát se tělesně postiženému, ale klidně si utahují z mentálně retardovaného člověka?", zdaleka není jen otázkou minulosti. (10.03.2014)

Námět tohoto typu má u mne zaručený úspěch a dojímá mě. Úspěch filmu pak silně závisí na představiteli hlavní role. Nedávno jsem viděla hru Růže pro Algernon na divadle s Janem Potměšilem a ten byl jako Charly vynikalící. Musím říct, že i Cliff Robertson si mě brzy získal, i když mi připadal zezačátku na roli poněkud starý. Jinak beru ohledy na to, že film je starší a proto mi možná vydily pokusy o modernost. Zvlášť ve scénách, na které se divák obzvlášť těší. Mám na mysli scény, kdy dochází k průlomu Charlyho citů k Alici. Je tu nelogický skok od "primitivního" ataku k oduševnělému sbližování a lásce. Tahle část se mi nelíbila a ještě pár zbytečných scén s pani domácí. Ale i tak 80% (12.02.2013)