Umělec

The Artist pochopitelně není zdaleka tak špatný, jak by tomu odpovídala moje jediná hvězdička, ale není ale zdaleka tak dobrý, jak by tomu nasvědčovaly nadšené komentáře a pětihvězdičkové nadělení od ostatních. To, že má četné nominace na Oscara a reálnou naději na celkové vítězství, pak ponechávám zcela stranou, protože nadílka Oscarů nepředstavovala a nepředstavuje v dějinách kinematografie punc kvality. Představuje jednoduše kalkul filmové akademie, která podléhá nějakým trendům, náladě a šikovné reklamě distributora, podobně jako i divácká obec. Napíšu to takhle: The Artist je typický midcult tak, jak ho definuje Umberto Eco ve své knize esejů věnovaných kultuře, která u nás vyšla pod názvem Skeptici a těšitelé. To znamená zručně vyrobené dílko, které se tváří jako avantgarda a chytře pracuje se snobstvím té části filmových diváků, která opovrhuje běžnou konzumní produkcí a sama sebe pasuje za ctitele artové produkce. Je to filmík, který nezatěžuje mozkové závity, za kterým se neskrývá myšlenka a umělecké riziko, sází na jistoty a profesionalitu filmového řemesla. Samozřejmě není ani originální, tohle tady bylo už několikrát a řekl bych ne v tak líbivém, ale pociťově přesvědčivějším provedení. Takovému Juhovi jsem svého času nadělil 4* a příjemně mě potěšil. The Artist má tu smůlu, že jsem ho viděl v kině, které jinak navštěvuju jen vzácně a přísně si vybírám. Vidět ho v televizi, po 20 minutách bych ho vypnul a nehodnotil. Takhle mě nebetyčně naštval, zvlášť když jsem byl ve společnosti a nemohl odejít z kina. Pro mě je prostě moc líbivý a povrchní, emočně se s ním úplně míjím a nějak nedokážu přistoupit na jeho hru. Připomíná mi obrovské mýdlové bubliny, které moje děti vytvářely v IQ Parku v Liberci. Vypadají efektně, ale vzápětí prasknou a nic po nich nezůstane. Za dva roky, až pomine momentální oscarové oslnění a vyprchá efekt šikovné marketingové kampaně produkční společnosti, po Umělci neštěkne myslím ani pes. Ale abych nepsal jen o záporech, Bérénice Bejo je opravdu půvabná, stylizace do konce 20. let sice má s realitou tehdejších dějů ve filmové výrobě málo společného, ale má své kouzlo a sestříhaná do stylové 30minutové grotesky by ve mě vyvolala úplně jiné pocity. Celkový dojem: 25 %. (25.02.2012)

Pre mňa prekvapenie a film roka. Nevídané, romanticky staromódne a vďaka šikovne nasnímaným sekvenciám čiernobielych obrázkov veľavravné. Príbeh je zasadený do prostredia, kedy ešte nefungoval zvuk a v dnešnej dobe pôsobí ako balzam na dušu. Nostalgická spomienka na to, že aj retro dokáže byť čarovné. (20.02.2012)

Pocta určená lidem, kteří neví vůbec nic o hollywoodské kinematografii přelomu 20. a 30. let, ale zato jim připadají morálně akceptovatelné poslední Vejdělkovy filmy, ovšem chtějí být víc alternativní, ačkoliv jde o pózu. Rozepíšu se o tom v kritice víc, ale spíš než formální či jinou analýzu by si tenhle snímek zasloužil studii propagačních strategií Weinsteinovců v případě oscarové lobby, protože přijmout tuhle nemístnou romantizaci předkodexové éry (!) a žánrový nepodarek (kde je romance?), která by si spíš zasloužila rostenovskou drtivou kritiku, můžou vážně jenom zmanipulované ovce. Tak jsem se rozepsal. (09.02.2012)

Milé, sympatické a rozhodne nie tak artové ako sa môžu mnohí po prečítaní premisy obávať. Naopak, vďaka výrazným prvkom nemej grotesky si na svoje pokojne môžu prísť aj diváci neodchovaní na starých filmoch, pokiaľ ich vyložene neodpudzuje čiernobiely vizuál. Napriek tomu sa nemôžem ubrániť dojmu, že Artist zbiera ocenenia skôr za dokonalú imitáciu dobových filmov ako za skutočné kvality. Nevadí mi to ale práve kvôli tomu ide v mojich očiach len o príjemnú jednohubku, ktorá ma za srdce nechytila, nech som sa snažil akokoľvek. A najviac ma prekvapuje, koľkí diváci nepoznačení starými časmi ju označujú za dokonalú filmovú poctu. 75% (27.02.2012)

Celosvětově divácky úspěšný film. Shodou okolností jsem v krátké době shlédl 3 filmy na stejné téma - konec éry němého filmu: Byly to Hugo a jeho velký objev, pak Zpívání v dešti a nyní moderní němý film The Artist. Ten v podstatě opisuje zápletku Zpívání v dešti, které působí proti Artistovi mnohem svěžeji a moderněji i přes rok vzniku 1952, má i výrazně lepší hodnocení na ČSFD, zato nevyhrálo 5 Oscarů. To jsou ty paradoxy. Za poutavě natočený němý příběh Umělce - nebo jak mu my Češi říkáme The Artist, za herecké výkony Jeana Dujardina, za scénu Bérénice Bejo se svrchníkem a za famózního pejska ovšem tleskám. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=O8K9AZcSQJE (24.12.2012)