Sedm psychopatů

Sedm psychopatů je opravdu psychopaticky překombinovaný snímek, což možná pro spoustu diváků bude docela nestravitelné. Herecké výkony jsou skvělé a to bezesporu u všech zúčastněných. Výběr herců se opravdu povedl - Sam Rockwell, Christopher Walken, Woody Harrelson a Tom Waits působí jako praví psychopati. Pobavila mě i malá role veterána Harryho Deana Stantona. V neposlední řadě chválím vhodně zvolený soundtrack. Na režisérův úctyhodný počin V Bruggách to sice nemá, ale pořád je to velmi zábavná podívaná. (12.12.2012)

Příběhem o scénáristovi, který píše o psychouších, si McDonagh vyrobil neprůstřelné alibi na všechny absurdity a na první pohled jasné hovadiny, co s ničím nesouvisí a souviset nikdy nebudou. Záleží tak jen na úhlu pohledu; buď je Martin prachobyčejný alibista, který má rád zadní vrátka dokořán anebo naopak frajer, kterej se divákovi nebojí naservírovat úplně jinou hru, než jakou by jeden čekal. Můj úhel pohledu je doufám jasný... (12.03.2013)

"Psychopaths sell like hotcakes," pravil před šedesáti lety Joe Gills. Jak vidno, náklonnost Hollywoodu k psychopatům od té doby jenom zesílila. Sedm psychopatů je originální postmoderní hříčkou (ke srovnání mě napadá leda Sonatine od Kitana), kterou zřejmě nikdo nedokáže okomentovat lépe než Martin McDonagh, který tak činí ústy svých postav. Hlavní přidaná hodnota filmu, neustálé sebereflexivní odhalování pravidel, podle kterých filmy o psychopatech (tedy značná část americké kinematografie) fungují, vyvolává pochyby, jak vážně tentokrát brát vážné momenty. Zatímco Bruggy dokázaly strhnout jako existenciální drama i brutální černohumorný thriller, Psychopati v žádném žánru nevydrží dost dlouho na to, aby měly scény patřičný emocionální efekt. Přechody od seriózní etudy na téma „vraždím lidi, ale jinak jsem taky člověk“ ke gore frašce jsou plynulé a herci zahrané v té správné poloze, kdy s nimi trochu soucítíte, trochu se jim smějete a tak trochu je chcete zabít. Jenomže ty přechody jsou neustálé a někdy přidávané zřejmě jenom za tím účelem, aby film ani na chvíli nešel s proudem a nepůsobil všedně. Kapka normálnosti v oceánu šílenství by přitom mohla dobře posloužit jako důkaz, že alespoň něco autor myslí vážně, jako záchytný emocionální bod, který film povýší nad úroveň zábavy pro jeden večer. Jakkoli jde o zábavu první třídy a mnoha úrovní, pyšnící se jedním z nejlepších (multi)žánrových scénářů od Hanebných panchartů. 80% (28.11.2012)

Martin McDonagh si na sebe předchozími snímky upletl obrovský bič a Sedm psychopatů se mu navzdory hvězdnému obsazení a slibnému námětu už tak nepovedlo. Naštěstí nevznikla vyloženě špatná věc, jenže člověk si stejně říká, že se to přece dalo natočit trochu jinak než vykrádáním Coenů a Tarantina. Film odsýpá i díky skvělému soundtracku, čas od času zazní fakt dobrý (většinou černočerný) fór... Jen škoda, že hlavní postava mi připadala úplně zbytečná a způsob, jakým ji Colin Farrell zahrál, mrtvolně mdlý. Tři a půl hvězdy nakonec zaokrouhluji nahoru právě za herce (Christophera Walkena a Sama Rockwella především) a za celou tu závěrečnou část v poušti (včetně epilogu), která byla vážně skvělá.__P.S. Většina scén, které mi v Sedmi psychopatech scházely, je na DVD mezi vystřiženými... Tak aspoň něco. (12.01.2014)